návštěvy Na klíně mám krabici zákusků a říkám si, že k nemocnici tak nějak patří… „Simčo, vykládej mi o americe; já vím, že to bude bezva,“ nabádám sestru a myslím si, jak osvěžující tyhle plány jsou. Samozřejmě, že nestojím nohama na zemi (mám dosud přikázáno ležet), ale je to prostě nadmíru příjemná představa, že někam přijedu a začnu totálně od začátku. Moje drahá spolužačka Kateřina zamyšleně povytáhne obočí. „Marťásku, nehledáte ale vy furt to bydlení?“ „No jo, hledáme,“ špitnu a přitom cítím, jak sama v tom hledání jsem. Karlův zápal pro společnou budoucnost pohasl. Pohasínal už předtím, snad když se ukázalo, že jsem obratnější manikérka než kuchařka. Když jsem plně ztratila humor ve věci nevěr. (Kde jsou ty doby, kdy jsem ho škádlila: „Vykašli se na ty ženský, každá si s tebou jen užije v posteli a pak tě odhodí – drž se mě!“) Pohasínal a já nevěděla, čím ho zachránit. a nepomáhala ani dieta, ani procítěná masáž spánků. „To se mi ale zdá jako dva dost rozdílný plány,“ namítne nesměle Katka s odkazem na sestru. „hm, to je fakt. asi přijde chvíle, kdy se budu muset rozhodnout,“ uznávám.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254134
21. března 1994 Ne, necítím se o nic lépe. Jsem doma a bez teplot… ale nemocná pochybnostmi, žárlivostí a únavou. Diagnózou tak vleklou, že si už těžko vybavuji, kdy jsem byla naposled bez příznaků. Jsem jako zapomenutá kočka, která agresivně nastavuje svůj hřbet k pohlazení. Jsem jako ostražitý pes, co přechází netrpělivě za vraty a čeká, na koho vyštěknout. Jsem tady samotná. Vybavuji si svůj nedávný průhled přes zábradlí. Tu lítost nad ním. a proč vlastně? ať se stane cokoli, jeho život zůstane stejný, jaký byl. Probudí se a bude přemýšlet o zítřejším koncertě; o nové skladbě, kterou mu kdosi nabídl; že má volat textaře a domluvit si srovnání páteře. Navečer zavolá nějaké pěkné číslo ze svého diáře a večeřet bude ve stejné restauraci. Ležím doma, obklopená jídlem a novinami. V bulvárním plátku se dočítám… ach, mohlo tam být cokoli. Karel čeká další dítě. Karel se zamiloval. Karel se odmiloval. Chodím bytem a dívám se na život, který by mi bez něj zůstal. Za oknem temná prohlubeň v protější zástavbě. Kapající kohoutek v koupelně. a ustrašená tvář v zrcadle. Dnes se Karel vrací z Německa a já jsem rozhodnutá nebrat telefon. Musím se nějak vzpamatovat a nabrat sil. Nevolal, a rovnou přišel. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254134
ani jsem se mu nedokázala podívat do očí. Dívala jsem se na svoje tlusté ponožky a vytahané pyžamo. Vítejte, temné prohlubně a kapající kohoutky.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254134