návštěvy Na klíně mám krabici zákusků a říkám si, že k nemocnici tak nějak patří… „Simčo, vykládej mi o americe; já vím, že to bude bezva,“ nabádám sestru a myslím si, jak osvěžující tyhle plány jsou. Samozřejmě, že nestojím nohama na zemi (mám dosud přikázáno ležet), ale je to prostě nadmíru příjemná představa, že někam přijedu a začnu totálně od začátku. Moje drahá spolužačka Kateřina zamyšleně povytáhne obočí. „Marťásku, nehledáte ale vy furt to bydlení?“ „No jo, hledáme,“ špitnu a přitom cítím, jak sama v tom hledání jsem. Karlův zápal pro společnou budoucnost pohasl. Pohasínal už předtím, snad když se ukázalo, že jsem obratnější manikérka než kuchařka. Když jsem plně ztratila humor ve věci nevěr. (Kde jsou ty doby, kdy jsem ho škádlila: „Vykašli se na ty ženský, každá si s tebou jen užije v posteli a pak tě odhodí – drž se mě!“) Pohasínal a já nevěděla, čím ho zachránit. a nepomáhala ani dieta, ani procítěná masáž spánků. „To se mi ale zdá jako dva dost rozdílný plány,“ namítne nesměle Katka s odkazem na sestru. „hm, to je fakt. asi přijde chvíle, kdy se budu muset rozhodnout,“ uznávám.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254134