Aristotelův sférický vesmír, napsal, že za ním se nachází místo pro božstvo. A už středověké ikonografie znázorňovaly ráj jako Boha obklopeného sférou andělů. Dante vlastně nakonec udělal jenom to, že dohromady spojil dílčí kusy a vytvořil z nich promyšlený architektonický celek, který vychází ze sugestivní architektury baptisteria a řeší dávný problém hranic vesmíru. Tím Dante šest století před Einsteinem předjímá jeho 3-sféru. Nevím, jestli mladý Einstein při svých intelektuálních toulkách po Itálii narazil na Ráj, ani zdali živá představivost italského básníka mohla mít přímý vliv na jeho intuitivní představu vesmíru, který je současně konečný i bez hranic. Ať už k tomuto ovlivnění došlo nebo ne, domnívám se, že tento příklad ukazuje, že velká věda i velká poezie jsou vizionářské a že mohou dokonce dospět ke stejným představám. Naše kultura je pošetilá, když vědu od poezie odděluje: jsou to dva nástroje, které otevírají naše oči složitosti a nádheře světa. Dantova 3-sféra je jen intuice obsažená ve snu. Einsteinova 3-sféra má jasnou matematickou podobu a plyne z rovnic jeho teorie. Každá působí jinak. Dante nás hluboce oslovuje, dotýká se kořenů našich emocí. Einstein nám otevírá cestu k řešení záhad našeho vesmíru. Ale oboje patří mezi nekrásnější a nejvýznamnější myšlenkové rozlety, jichž je naše mysl schopna. Vraťme se však do roku 1917, kdy se Einstein pokoušel skloubit představu 3-sféry se svými rovnicemi. Narazil při tom na problém. Byl přesvědčen, že vesmír je stálý a neměnný, ale jeho rovnice mu říkaly, že to není možné. Snadno pochopíme proč. Vše se gravitačně přitahuje, takže jediná možnost, jak vytvořit konečný vesmír, který by se vlastní přitažlivostí nezhroutil, je nechat ho expandovat. Tak jako jediná možnost, jak zabránit fotbalovému 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254020