dalo jako sci-fi, ale než knížku dokončili, tak bylo tyto malé, ale velice obratné stroje již možné pozorovat při akci. Pravděpodobně nejcennějším výsledkem této knihy je pozorování, že struktura násilí, nebo chcete-li mapa rizik, se proměnila do situace, která zatím v dějinách lidstva nemá obdoby. Zvykli jsme si na velké centralizované armády prostě z toho důvodu, že udělat velké dělo nebo letadlovou loď vyžaduje bohatou centrální moc, která disponuje velkými technickými prostředky, ale dnešní situace se lépe popisuje slovy o mnoha útočnících a mnoha obráncích. Na webových stránkách organizace DIY Drone (zkratka DIY znamená „do it yourself“ – udělej si sám), jasně deklarující, že nebude tolerovat žádné diskuse týkající se vojenského využití dronů, se dozvíte, jak vytvořit skvělé drony, které mají zabudovaný poziční (GPS) systém a dají se řídit mobilem. Není těžké si představit, že by případný terorista neodolal pokušení si tyto návody důkladně pročíst a pak se například pokusil pomocí dronu nad plným stadionem fanoušků rozšířit nějakou infekci. Nepotřebuje k tomu leteckou licenci ani žádné složité zařízení, i když stejného výsledku by asi dosáhl i při použití rozprašovače umístěného na automobilu. FBI v září 2011 zamezila útoku dronem na Pentagon, který plánoval americký občan Rezwan Ferdaus. Dron měl nést plastickou výbušninu, ale stejně tak by jednou mohl nést například antrax. Modelový experiment ukázal, že kilogram antraxu vypouštěného nad velkoměstem zabije zhruba tři miliony lidí. Možnost, že se nějaký jedinec pokusí vyrobit zbraň masového ničení, se donedávna omezovala na filmy s Jamesem Bondem, ale současný technologický pokrok začíná tento typ útoku umožňovat i malým skupinkám. Představte si zneuznaného studenta molekulární biologie, který se rozhodne rekonstruovat vir neštovic a ještě jeho účinek zesílit. K dispozici má obrovské množství publikovaných údajů. Na internetu nakoupí laboratorní vybavení a krátké kousky genomu, aby nebylo patrné, k čemu se připravuje. Úkol, ke kterému se chystá, není úplně jednoduchý, ale šikovný student jej zvládne. Nakazí se virem a odejde na letiště, kde infikuje co největší množství lidí. Pak jde domů a zastřelí se. Inkubační doba je dlouhá, takže epidemie propukne až za dva týdny a na mnoha místech zároveň. Co se vlastně stalo, se zjistí až po měsících pečlivé forenzní práce, protože mezitím se k útoku přihlásilo několik pravděpodobných a několik nepravděpodobných skupin. Již v roce 2006 upozornila americká Národní vědecká komise pro biobezpečnost, že syntéza nebezpečných virů se povedla v několika laboratořích, a že se navíc stává stále levnější a dostupnější. Není nutné zdůrazňovat, jak rychle se vyvíjejí technologie. V roce 2002 trvalo výzkumnému týmu Státní univerzity v New Yorku tři roky syntetizovat nebezpečný vir, ovšem o rok později se to jiné skupině podařilo již za dva týdny. Ještě později byl tento virus sestaven z kusů genomu dodaných poštou z nabídkového katalogu biotechnolo-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS254016