1. Jak Vy tam bydlíte? Máte baráky z ledových kostek sestavený, iglú? Nebo co máte? A kde bych bydlela já? Nebo mám vzít stan, jak my říkáme — čum? 2. Čím se stravujete? Chodíte na lov? Žijou tam u Vás tuleni nebo sledi a je jich dost pro všechny? A jak je to s medvědama? 3. Nevím, co se psama a sáněma a celým spřežením. Mám někam dojet, nechat všecko tam a pokračovat v cestě, jak je dnes zvykem? To by mi snad už někdo vysvětlil, když mu tam celkem všechno nechám. 4. Co ty medvědí kožešiny? Za kolik se tam u Vás můžou prodat? Byl by o to zájem, myslíte? 5. Taky mám nasušenou zásobu těch sleďů, tak na dva tři roky. To bych tam snad taky mohla prodat?! Nebo se to dá někde uskladnit? 6. A ještě ty věci z těch ztroskotaných lodí, všelijaké ty námořnické přístroje, vysílačky, hodinky, taky zlaté a stříbrné věci po všech, co tady zahynuli nebo umrzli při těch neštěstích. Od děcek, když ještě chodily domů, jsem slyšela, že některý ty polárníky snad ani dodneška nenašli a pořád je prej hledají. No a vidíte, já jich mám pár doma v ledový komoře, jak vy říkáte, ve špajzu. Tak kdyby byl o ně zájem, já bych je klidně někomu prodala. Takže to jsou jen tak ve zkratce věci, který se mně teď zhruba honí v hlavě. Nemůžu se nějak rozhodnout, a tak Vám píšu a čekám, že se mně ozvete. To je všechno, teda zatím! Teď zalepím dopis do obálky, zapřáhnu psy a pojedeme k nejbližší schránce, to je tak čtrnáct dní cesty. Pak se vrátím a budu čekat na Vaši zprávu a potom bych se vydala na tu dalekou cestu. Tak brzo napište! Vaše milující teta Gudrun.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253943
Co na ten dopis říkali Vojáčkovi, to se neví. Prý se po nich slehla zem, říkají zlé jazyky, odstěhovali se neznámo kam, údajně dost narychlo. Kdybych já byl na jejich místě, možná bych radši uspořádal nějakou novou polární výpravu a za tetou Gudrun V. se vydal. Ale to se dá těžko říct, není to moje teta. Ani tvoje teta.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253943
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253943