1. Jak Vy tam bydlíte? Máte baráky z ledových kostek sestavený, iglú? Nebo co máte? A kde bych bydlela já? Nebo mám vzít stan, jak my říkáme — čum? 2. Čím se stravujete? Chodíte na lov? Žijou tam u Vás tuleni nebo sledi a je jich dost pro všechny? A jak je to s medvědama? 3. Nevím, co se psama a sáněma a celým spřežením. Mám někam dojet, nechat všecko tam a pokračovat v cestě, jak je dnes zvykem? To by mi snad už někdo vysvětlil, když mu tam celkem všechno nechám. 4. Co ty medvědí kožešiny? Za kolik se tam u Vás můžou prodat? Byl by o to zájem, myslíte? 5. Taky mám nasušenou zásobu těch sleďů, tak na dva tři roky. To bych tam snad taky mohla prodat?! Nebo se to dá někde uskladnit? 6. A ještě ty věci z těch ztroskotaných lodí, všelijaké ty námořnické přístroje, vysílačky, hodinky, taky zlaté a stříbrné věci po všech, co tady zahynuli nebo umrzli při těch neštěstích. Od děcek, když ještě chodily domů, jsem slyšela, že některý ty polárníky snad ani dodneška nenašli a pořád je prej hledají. No a vidíte, já jich mám pár doma v ledový komoře, jak vy říkáte, ve špajzu. Tak kdyby byl o ně zájem, já bych je klidně někomu prodala. Takže to jsou jen tak ve zkratce věci, který se mně teď zhruba honí v hlavě. Nemůžu se nějak rozhodnout, a tak Vám píšu a čekám, že se mně ozvete. To je všechno, teda zatím! Teď zalepím dopis do obálky, zapřáhnu psy a pojedeme k nejbližší schránce, to je tak čtrnáct dní cesty. Pak se vrátím a budu čekat na Vaši zprávu a potom bych se vydala na tu dalekou cestu. Tak brzo napište! Vaše milující teta Gudrun.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253943