Ješte to nebalím, vzkazuje babička
99
ky. Pokrčil rameny. „Možná je to chladič, drahá. Počkáme, až vychladne, a pak jen dolijeme trochu vody. Nic to není.“ Maura těžce oddechovala. „Neměl bys přivolat nějakého automechanika? „Jsem si jistý, že všechno bude v pořádku. V chladiči je asi málo vody.“ „Tys to před odjezdem nekontroloval?“ Brendan šoupal špičkou boty ve štěrku. „Máme s sebou láhve s vodou. Nic to není.“ Položil jí ruku na rameno. Odtáhla se od něj a postavila se kus od vozu i od něho. „Pitomé auto,“ mumlala. „Už měsíce mele z posledního. Říkala jsem ti, že bychom měli zainvestovat...“ Brendan přešel k travnaté ploše o pár metrů dál. Posadil se na trávník a sevřel si hlavu do dlaní. Kolem se míhala auta. Maura hledala v kabelce kapesník. Hrdlo mu sevřel zdrcující pocit marnosti. Nasucho polkl. V chladiči to bublalo. Brendan si omotal ruku kapesníkem a otočil uzávěrem. Zaskučel bolestí, protože si přes tenkou látku spálil bříško palce. Pára syčela a podobný zvuk vycházel i z Maury, která stála za ním a přihlížela. Nalil do chladiče minerálku z láhve, vrátil horký uzávěr na místo a s rukama zapřenýma v bok poodstoupil. Všiml si, že má ruce a košili od oleje. Přejel si kapesníkem po košili, aby olej setřel, ale docílil jen toho, že se skvrna rozmazala. Maura si pohrdavě odfrkla. Vrátil kapesník do kapsy a vzhlédl k obloze. Byla bez jediného mráčku, dovolenkově azurová. Maura poodstoupila a zakymácela se na svých vysokých podpatcích, které si vzala k přiléhavým legínám a tílku. Brendan si o něco víc vyhrnul rukávy a uvažoval, jestli by stálo za to vybalit z kufru tričko. Pak ten nápad ale zavrhl, protože by se určitě neobešel bez jejího kritického komentáře. Už ráno ho upozorňovala, že mu v košili bude horko. Otevřel dveře vozu na její straně. „Nastup si, drahá. Teď už půjde všechno jako po másle. Slibuju.“ Maura se svezla na sedadlo a Brendan za ní zavřel dveře,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253910
100
Judy Leigh
sám se uvelebil za volantem a nastartoval. Motor zaburácel a vůz se dal do pohybu. Brzy zdolal malý kruhový objezd a zařadil se do proudu aut na dálnici. Maura vykroutila tělo do strany a zatvrzele zírala ven z okna, on hleděl na vozovku před sebou. Nasála vzduch a nervózně se rozhlédla po voze. „Brendane, opravdu si myslíš, že je auto v pořádku? Zdá se mi, že cítím něco divného.“ Potřásl hlavou. „Mauro, ten problém jsem už vyřešil. Auto je v naprostém pořádku.“ Do Angers jim zbývalo ještě třicet kilometrů. Brendan plánoval, že si nejprve najdou nějaký hezký hotel a pak napíše mámě. Pro jistotu nechá vůz zkontrolovat v nějaké opravně, pak si zajdou do příjemné restaurace a odpočinou si. Maura se uklidní a vrátí se jí dobrá nálada. Chutné jídlo jim oběma udělá dobře. Možná by jí mohl navrhnout, že až se vrátí do Dublinu, využijí nějaký last minute na srpen. Co třeba znovu Korfu? Maura bude mít radost a Brendan si už představoval, jak se bude opakovat šťastná atmosféra předešlého večera. Dobré jídlo a víno, Maura samý smích a noc plná vášně. Začal si pohvizdovat. Šel ve svých představách ještě dál a už se viděl, jak konečně našel matku a ta má radost, že ho vidí, a říká mu, jak je šťastná, že má tak hodného syna, který ví, co je pro ni nejlepší. Se smíchem mu přizná, že vůbec nechápe, co ji to napadlo, vydat se do Francie. Zpod kapoty začala opět stoupat pára tak hustá, že Brendanovi připomínala nějaký islandský gejzír. I když si uvědomoval, že je to nepatřičné, ze rtů se mu vydral smích maskující hysterii. „Zastav, Brendane.“ Mauřin hlas zněl tlumeně a zastřeně jako hlas nějakého démona ve filmu. Napravo byla odstavná plocha, na kterou vjel, a škubnutím za ruční brzdu zastavil. Maura vystoupila a hlasitě za sebou zabouchla dveře. Poodešla, usadila se na kámen a po chvilce přehrabování v kabelce vytáhla tabulku čokolády. Vehementně se do ní zakousla, zatímco Brendan sahal do kapsy pro telefon. Po čtyřech hodinách se objevila dodávka s přívěsem. Mladý řidič se jim představil jako Olivier, potřásl si s Brendanem rukou a kradmo si prohlédl Mauru. Ta hleděla ostentativ-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253910
Ješte to nebalím, vzkazuje babička
101
ně na hodinky; bylo čtvrt na osm. Brendan svou nejlepší francouzštinou Olivierovi vysvětlil, že voda v chladiči začala vřít. Olivier nahlédl pod kapotu, vypustil pár francouzských nadávek a ukázal na přívěs. Brendan se zatvářil nechápavě, takže to Olivier zkusil znovu, až Brendan pochopil. Odvezou auto do jeho opravny asi dvacet kilometrů odtud a přenocovat mohou v jednom penzionu. Příští den se Olivier pokusí vůz spravit. Pak naložili Fiata Pandu na přívěs a Brendan s Maurou se vmáčkli na sedadlo vedle Oliviera. Motor zaburácel, vůz se prudce otřásl a za chvíli už uháněli po dálnici. Olivier jim vesele vyprávěl o své vesnici. Jmenovala se Épinard, což, jak Brendan věděl, znamená špenát. Mohou se ubytovat u Clémence, která je výborná kuchařka. Brendan s úsměvem horlivě pokyvoval hlavou na znamení, že rozumí, zatímco Maura zatvrzele zírala z okna. Olivier je ujistil, že měli štěstí, že se jim auto porouchalo zrovna v údolí Loiry, protože tak budou alespoň moci ochutnat místní víno, které je zcela jedinečné, a různé vynikající místní speciality. Brendan to opakoval Mauře. „Olivier říká, že tu můžeme ochutnat místní víno. Údolí Loiry je proslulé vynikajícím vínem.“ „Dokážu odhadnout, co říkal,“ odpověděla Maura vztekle a odvrátila se k oknu. „Čeká nás fakt báječná dovolená.“ Olivier Brendana ujistil, že dobrá večeře jeho ženě zajisté zvedne náladu a že chambres u Clémence jsou velmi confortable. Do Cantenay-Épinard dorazili po desáté. Projeli kolem řeky a radnice, v některých oknech se ještě svítilo. Brendana překvapilo, jak temná je absolutní tma, jako hustý černý příkrov bez jakéhokoli světelného smogu, na jaký byl zvyklý z domova. Olivier je vysadil u kovových vrat, kde už na ně čekala nějaká žena. Pomohl jim vyložit kufry, dal Brendanovi svoji vizitku a požádal ho, aby mu příští den zavolal. Poté s jejich Fiatem Pandou na přívěsu odrachotil pryč.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253910