Ješte to nebalím, vzkazuje babička
99
ky. Pokrčil rameny. „Možná je to chladič, drahá. Počkáme, až vychladne, a pak jen dolijeme trochu vody. Nic to není.“ Maura těžce oddechovala. „Neměl bys přivolat nějakého automechanika? „Jsem si jistý, že všechno bude v pořádku. V chladiči je asi málo vody.“ „Tys to před odjezdem nekontroloval?“ Brendan šoupal špičkou boty ve štěrku. „Máme s sebou láhve s vodou. Nic to není.“ Položil jí ruku na rameno. Odtáhla se od něj a postavila se kus od vozu i od něho. „Pitomé auto,“ mumlala. „Už měsíce mele z posledního. Říkala jsem ti, že bychom měli zainvestovat...“ Brendan přešel k travnaté ploše o pár metrů dál. Posadil se na trávník a sevřel si hlavu do dlaní. Kolem se míhala auta. Maura hledala v kabelce kapesník. Hrdlo mu sevřel zdrcující pocit marnosti. Nasucho polkl. V chladiči to bublalo. Brendan si omotal ruku kapesníkem a otočil uzávěrem. Zaskučel bolestí, protože si přes tenkou látku spálil bříško palce. Pára syčela a podobný zvuk vycházel i z Maury, která stála za ním a přihlížela. Nalil do chladiče minerálku z láhve, vrátil horký uzávěr na místo a s rukama zapřenýma v bok poodstoupil. Všiml si, že má ruce a košili od oleje. Přejel si kapesníkem po košili, aby olej setřel, ale docílil jen toho, že se skvrna rozmazala. Maura si pohrdavě odfrkla. Vrátil kapesník do kapsy a vzhlédl k obloze. Byla bez jediného mráčku, dovolenkově azurová. Maura poodstoupila a zakymácela se na svých vysokých podpatcích, které si vzala k přiléhavým legínám a tílku. Brendan si o něco víc vyhrnul rukávy a uvažoval, jestli by stálo za to vybalit z kufru tričko. Pak ten nápad ale zavrhl, protože by se určitě neobešel bez jejího kritického komentáře. Už ráno ho upozorňovala, že mu v košili bude horko. Otevřel dveře vozu na její straně. „Nastup si, drahá. Teď už půjde všechno jako po másle. Slibuju.“ Maura se svezla na sedadlo a Brendan za ní zavřel dveře,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253910