NECHTĚNÉ
99
když najednou ucítila, že vedle ní stojí stará žena, jen zalapala po dechu. Žena byla sehnutá přes chodítko, ale v levé ruce svírala fotografii a upřeně sledovala rakev stojící před ní. Nikdo jiný si jí ještě nevšiml, jejich pozornost plně zaměstnával hlas sestry Clary. Žena byla již skoro na místě, aniž by se na ni kdokoli podíval. Ťuk, ťuk, posouvalo se její kovové chodítko po kostelní podlaze ze šedých dlaždic. Najednou, když došla k rakvi a položila na ni fotografii, se na ni všichni otočili. Když dozněla hudba, sklonila hlavu, pokřižovala se a promluvila: „Ať Bůh odpustí tomuto muži jeho neodpustitelné hříchy a ochrání duše všech, jejichž životy zničil. Amen.“ Navzdory ohnuté postavě zněl její hlas silně a jasně. Když se narovnala, podívala se na mlčícího kněze. Pak, než mohl kdokoli zareagovat, se otočila a pomalu se vydala uličkou. Než došla k východu a s chodítkem překonala práh, nikdo se ani nepohnul, ani nevydal hlásku. Kněz se zdál naprosto paralyzovaný. Nakonec přece jen došel k pultíku. „Prosím, nenechte se rozčílit tím, čeho jste právě byli svědky. Život kněze je někdy životem bez poděkování nebo vděčnosti. Těm, kterým se snažíme pomoci, není vždy pomoci. Pojďme se teď všichni pomodlit za ty bezmocné duše. Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Když se všichni přidali k modlitbě, jedna z mladších jeptišek vyběhla a shodila fotografii na zem. Sam se pro ni sehnula dřív, než si to vůbec uvědomila. Když se rozhlédla po shromáždění, zahlédla Gemmu se zarudlýma očima, která svírala kapesník a otírala si nos. Chtěla starou ženu zastihnout dřív, než odjede, a tak se co nejrychleji sunula k východu, dokud byla pozornost všech upřená na kněze. Když vyběhla z tmavého kostela na sluníčko, nejdříve chvíli nic neviděla. Zoufale se rozhlížela kolem, až nakonec spatřila starou ženu, která právě nastoupila do svého taxíku, který se hned rozjel. Volala na ni, běžela za vozem a mávala, doufajíc, že si jí všimnou a zastaví. Ale žena byla pryč. Když zpomalila, uvědomila si, že jí v kabelce vibruje telefon.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253908
100
Emily Gunnisová
„Sam, kde ksakru jsi?“ vyštěkl Murray, hned jak hovor přijala. „Právě jsem dodělala rozhovor s Clarou Bancroftovou a už jsem na cestě zpět,“ odpověděla ve spěchu. V tu chvíli na ni zatroubil řidič dodávky. „Nelži. Volal fotograf a říkal, že jsi odjela skoro před hodinou,“ naštvaně pokračoval Murray. Sam si uměla představit, jak mu nabíhají žíly na krku, jako vždycky, když zuřil. „Už jsem na cestě. Měla jsem něco s autem.“ „Tak jo, volala babička. Snažila se tě dohnat – máš nemocné dítě. Chci tvůj článek do dvou hodin. A pak si budeme muset promluvit.“ Zavěsil. Sam se cítila naprosto zoufale, posadila se na lavičku a snažila se uklidnit. Smutek té staré ženy byl tak hmatatelný, že ho stále cítila na místě, kudy žena před chvílí prošla. Podívala se na fotografii, kterou v kostele sebrala ze země. Byl to černobílý snímek malé holčičky, které nemohlo být víc než deset let, usmívající se do objektivu. Měla kudrnaté vlásky a krásné bílé šaty s kytičkami kolem pasu. Obrátila fotografii a přečetla si vybledlá slova. Ivy, léto 1947. Srdce se jí skoro zastavilo. Nepochybovala, že v Prestonu bylo víc dívek jménem Ivy, ale pokud jí v roce 1947 bylo devět nebo deset, v roce 1956, kdy byly napsané dopisy, by už byla mladou ženou ve věku, kdy by mohla mít dítě. Mohla by to být ta samá dívka? Zvedla telefon a vytočila Benovo číslo. Nezvedal to. Zkusila to znovu a nechala hovor spadnout do schránky. Zanechala mu rozzlobený vzkaz, aby zavolal babičce. Pak zavolala babičce. „Ahoj babi, to jsem já. Moc se omlouvám, měla jsem vypnuté zvonění. Je Emma v pořádku?“ Babička ji ujistila, že je v pořádku, že jí nebylo dobře, ale už je to lepší. „Nechala jsem Benovi vzkaz, měl by u vás být každou chvíli,“ řekla Sam. „Omlouvám se. Jsi si jistá, že jste v pořádku? Zníš unaveně.“ Babička nebyla v pořádku. Sam chvíli trvalo, než to z ní dostala. Nakonec jí vysvětlila, že našla třetí Ivyin dopis. Byl ještě horší než ty dva předchozí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253908
NECHTĚNÉ
101
„Zavolám ti, jakmile dopíšu tenhle článek. Murray ho potřeboval už včera.“ Sam dodržela slovo. Jakmile dopsala interview ke stému výročí sufražetek a vyslechla si řádné Murrayho kázání, zavolala babičce. Babička jí přečetla Ivyin třetí dopis. Ani jedna nedokázala zadržet slzy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253908