Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253907
Poprvé se setkali na střešní terase sluncem zalitého hotelu v Port Elizabeth a pojali vůči sobě okamžitou nelibost. Zdála se mu prohnaná, ostražitá. On jí připadal chladný. Uchopil ji za ruku a přišla mu horká, suchá, drsná. Stiskl ji tak silně, že bolestně zkřivila tvář. Připadala mu drobounká, bledá a teatrální, každé její gesto měl za neupřímné, a on se jí zdál příkrý, s hrubými způsoby Američanů. Jeden z hostů v baru nesměle brnkal na pianoforte a ta hudba se linula žaluziemi v oknech, jako nesena vodou, až k místu, kde všichni tři seděli. Přehodil nohu přes nohu. Ona si uhladila šaty. Třetí z nich, o osmadvacet let starší, seděl pod proutěnou mřížkovanou zástěnou, převaloval ve sklenici kostku ledu a jen se usmíval, usmíval a usmíval. V chladném moři pod nimi se vzpínaly a kroutily bílé hřebeny vln a v té vodní tříšti kroužili mořští ptáci. Adam Foole nikdy nezapomněl, jak toho odpoledne svítilo slunce a bílá písčitá pláž se táhla k východu jako zakřivené oční víčko. Představila se mu jako Charlotta. Prý bývala herečkou v jednom londýnském divadle. Utrousil, že o divadlo se nikdy nezajímal, ani jako chlapec, ani jako muž. Kdyby byl býval v tělesných záležitostech jen trochu zběhlejší, nejspíš by mu ta znamení neunikla a zmocnil by se jej strach z cesty, jíž se bude od nynějška ubírat jeho život. Ale dělo se v něm něco, co se dosud nikdy nestalo, a on by to tenkrát neuměl ani pojmenovat. Byl ještě mladý. Připlul sám přes mys Dobré naděje, vydávaje se pod jménem Bentley za obchodníka s pštrosím peřím. Poté se vydal na východ do Port Elizabeth, ubytoval se v nejdražším hotelu a čekal na příjezd svého komplice. Byl to přístavní hotel, vzešlý z bohatství získaného obchodem s diamanty, až na samém dně světa, a on z tohoto přelidněného kypícího kotle na dlouhé dny vyjížděl do vnitrozemí a vracel se s ohromným množstvím nakoupených pštrosích per, jež pak nechal zabalit do beden
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253907
a přepravit do pronajatého skladiště v jihovýchodním Londýně. Obchod s pštrosím peřím byl právě na vrcholu rozkvětu a žádný dámský klobouk se neobešel bez dlouhých, zakřivených a zářivě lesklých per. Otevřel si kancelář poblíž doků, najal si účetního a v místních novinách si nechal otisknout inzeráty, že hledá pro svou firmu obchodní zástupce ve vnitrozemí. Dával si záležet, aby si patřičně často stěžoval na přepravní poplatky, ať už v hotelové hale, v restauracích s vyhlídkou na příbřežní ostrovy anebo přímo na poště. Několik stálých hostů pozval na skleničku a přátelsky vyprávěl o svém obchodním společníkovi. Smál se, hrál whist, pokuřoval pozdě do večera. Jídával sám, studoval přitom účetní knihy, jak to dělá každý prozíravý obchodník; zkrátka a dobře, postaral se, aby byl všeobec ně oblíben. A celou tu dobu ho ze všeho nejvíc ohromovalo tamní světlo. Tušil, že si ho bude pamatovat už navždy. Tvrdé a ploché jako cínový plech, jak se třáslo a odráželo v prachu cest. Kdykoli vyšel do té záře, mhouřil oči, až se mu v koutcích dělaly vějířky vrásek a zornice se mu mihotaly pod zaprášenými řasami. Celý život byl přesvědčen, že štěstí je právě takové světlo a jako každé světlo jej musí doprovázet i tma, a právě takovou tmu se naučil vyhledávat, ať už byla kdekoli. Sám sice tíhl ke škrobeným límečkům a na míru šitým oblekům, avšak nebyl mu cizí ani prach cest a věděl, že diamantová pole v Kimberley přitahují všemožnou spodinu světa, jako je mýdlová pěna vtahována do stoky. Přesto ho však atmosféra tohoto afrického konjunkturního města překvapovala, zvlášť když mu tolik připomínala pohraniční oblasti Spojených států těsně po válce. Čekával na nástupišti a díval se na nadějeplné nové příchozí s naleštěnými botami a pánvemi. Stával na okraji obrovského povrchového dolu a díval se do prázdnoty pod sebou. Procházel se po hlavní ulici v prachu a horku a ohromeně hleděl na zástupy lidí. Byli tu rabíni s dlouhými plnovousy a s pánvičkami a stočenými pokrývkami na zádech, revolucionáři z Polska a Ruska, kteří ani neuměli správně chytit lopatu a svírali ji v měkkých bílých rukou, jako by drželi leták či bombu. Potkával bývalé australské trestance s potetovanými klouby prstů, jimž nezbýval v ústech snad ani zub, vídal veterány z krymské války, jimž chyběly ruce či poskakovali o berlích a kalhoty měli sešpendlené tam, kde měla být noha. Spatřil tu bandity z východního Pobaltí
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253907