Hana Whitton • Sidonie Česká
Avšak v okamžiku, kdy chystal zarazit koně a počkat na ni, se k němu přihnal velitel stráže. „Jasnosti, tvůj otec by si s tebou rád promluvil o dalším průběhu cesty. Trasu, kterou jsem původně navrhl, teď považujeme oba za nepříliš bezpečnou, a tak…“ Velitel ze sebe chrlil další podrobnosti chystané změny, o které se měli s Fridrichem poradit. Albrecht si povzdychl a křikl na Filipa: „Řekni paní Sidonii, že musím za otcem a že se vrátím co nejrychleji!“ A vyrazil tryskem za velitelem ozbrojeného doprovodu. Sidonie zahlédla, že Albrecht náhle pobídl koně a vyrazil vpřed. Jeho slova k ní však nedolehla, protože je dosud dělila dost velká vzdálenost. Utíká snad přede mnou? napadlo ji dotčeně. Rozhodla se, že to zjistí, a rozjela se za ním. Albrechtův purpurový plášť se jí však ve chvíli ztratil kdesi v kavalkádě jezdců, a tak musela vzít zavděk společností Filipa. „Hledáš mého pána, Milosti?“ zavolal na ni Filip. Sidonie zpomalila. „Ano. Ráda bych si s ním promluvila,“ odpověděla mu zdráhavě. Tomuhle se svěřovat nehodlala, ale v tuto chvíli nebylo zbytí. „Obávám se, paní, že to bude muset počkat. Můj pán se teď bude věnovat svému otci, Jeho Jasnosti vévodu Fridrichovi.“ Filip po ní s těmi slovy střelil pohledem, který jako by říkal: „Tos s tou pokornou suplikou, kterou máš vepsanou ve tváři, nemohla přijít předtím, než jsme odjeli z Chebu?“ Nahlas však dodal: „Škoda, že sis nevzpomněla o něco dřív. Teď už je na některé věci příliš pozdě.“ To, že se Albrecht brzy vrátí, si nechal pro sebe. Sidonii ta slova zranila. Takhle to tedy je, pomyslela si. Albrecht se se mnou prostě nechce sejít. Vzdorně pohodila hlavou, až jí tmavé kadeře zatančily kolem zrůžovělé tváře. Nu co, vnucovat se mu nebudu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253881