Rozhodla jsem se, že dnes pohnu s přípravou výzkumu. Ve skutečnosti nemám na starosti jenom svoji docenturu. Připravuju sborníky, konference, recenzuju knihy, chystám si přednášky, jen na tu pitomou vědeckou práci jsem si prostě vypěstovala blok. Nemá cenu si to zošklivovat, udělat se to musí. I když… musí? Začala jsem znovu třídit poznámky a výpisky. — Zloděj pozná zloděje, doktor doktora, zasvěcenec zasvěcence. Mají stejné vnitřní vlastnosti, jež jim pomáhají poznat se navzájem, poznamenala jsem si na základě četby Stanislava Komárka. Pod tím jsem měla zapsáno, jak mystik Eduard Tomáš vzpomínal na setkání s dalajlamou. Prý se dali oba do smíchu, protože se navzájem poznali díky některé z předchozích inkarnací. Poznámka, že jedna z postav románu Daniely Hodrové poznává v čísi tváři „rysy svých blízkých z minulých životů“, byla z podobného soudku. Následovaly výroky z necitovatelných zdrojů, kupříkladu z esotericky laděné knihy Tajné dějiny světa: „Můžeme rozvíjet pocit, že naše interakce s jinými lidmi je mnohem záhadnější proces, než za jaký ho běžně považujeme. Možná se časem také naučíme o vztazích uvažovat v souvislosti s reinkarnací. Snad doceníme, že vztahy v předchozích vtěleních mohou vysvětlit ‚podvědomé‘ pocity libosti nebo nelibosti, které se objeví, když potkáme někoho neznámého.“ Podvědomé pocity libosti nebo nelibosti. Uvědomovala jsem si je už ve školce. Někdo mi byl sympatický a na někoho jsem se nemohla ani podívat. A neplatilo, že by ti sympaťáci byli nějak podobní komukoli z naší rodiny. Že by tam nějak působil imprinting. Ta averze nebyla naučená. Nejspíš jsem se s ní narodila stejně jako s odporem k luštěninám. Pusťte k sobě tlupu dětí a rozřadí se vám podle sympatií. I ty bezpředsudečné duše, tabuly rasy, si k sobě najdou cestu podle
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253870