Nikdy mi nedáváš peníze omotal kolem větvících se ramen a spokojen s kvalitou svého díla slezl ze střechy. Přístroj se v příslušné době rozžhavil, překvapil však Karase absolutní němotou. Předtím na něj syčel jako zmije a obrazovka zrnila, jako když ji vytáhne ze sýpky, teď však vnímal úplné ticho a napříč stínítkem se roztahovala dost velká jednička. Nechápal to a vyčkával, jaký program mu bedýnka nabídne v dalších minutách, ale začátek zápasu minul a nic se nedělo, proto se pokusil nastavit druhý program. Ten měl, aniž věděl proč, zafixován na čtvrtém senzoru, a ten také upachtěnou rukou stiskl. Nic se nestalo, alespoň tedy vzhledem k uspokojení jeho fotbalových choutek. Zato vedle jedničky, jež nyní trochu zakrněla, vyskočila čtyřka. Nelíbilo se mu to a v rozpacích přejel znovu po senzoru jedna. Totéž ticho, z obrazovky zářilo sto jednačtyřicet. Už toho měl dost a zkusil tedy pátý kanál, kde za dobrých okolností a při výborném stavu antény mohl přijímat světlo a stín zahraničního vysílače. Ke třem předchozím numerům přibyla pětka. A pak se to stalo. Zvuk byl nastaven naplno, a tak ho hlasatelova slova téměř ohlušila. Zaposlouchal se do proslovu, který komentoval realisticky vyhlížející drama na obrazovce. „Doprčic, zas nějakej historickej film,“ zabručel si Karas pro sebe. Hleděl přímo do široce rozevřených očí člověka zbožně pohlížejícího k nebi a obklopeného rozšklebeným pohárem žhoucích plamenů. Detail byl vystřídán celkem. Bylo vidět hustý dav dychtivě sledující strašlivé divadlo bez jediné známky pohnutí. Kamera švenkovala z jedné tváře na druhou, před Karasem defi97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253771
Josef Pecinovský: Na barvě vesmíru nezáleží lovaly různé figury oděné v středověký šat, všechny s očima upřenýma tam, kde na hranici vyhasínal lidský život. „… na popravišti se shromáždilo několik tisíc obyvatel Kostnice. Politicky významnému aktu přihlíželi též čelní představitelé koncilu v čele s kardinálem…“ Karas zaraženě sledoval panoramatický záběr Bodamského jezera s malým, neobvykle urbanisticky řešeným městečkem v pozadí; kamera najížděla na detail, a tak mohl dobře rozpoznat dekoraci středověké bašty římsko-katolického duchovenstva, z níž se rozléhalo vyzvánění desítek zvonů. Celá dekorace se zdála být neobyčejně dokonalá, a tedy jaksepatří drahá. „Zprávy z domova,“ informoval anonymní hlasatel. Před užaslým Karasem se začaly míhat úzké uličky jakéhosi města zaplněné neobvykle oděnými chodci. „Zpráva o tragickém úmrtí mistra Jana Husa se zatím soudobými sdělovacími prostředky do hlavního města českého království nedostala. Praha žije všedním opakujícím se rytmem, ale v podvědomí davu je cítit nervozita a neklid.“ Objevilo se cosi, v čemž Karas s notnou dávkou sebezapření rozpoznal Pražský hrad. Na místě velkolepé katedrály stálo podivné torzo obklopené zčásti lešením. „Král Václav IV. prožívá klidný a ničím nerušený letní den. Odmítl přijmout všechny cizí vyslance pod záminkou, že ho sužuje dna, a oddává se slastnému nicnedělání.“ Urostlý chlapík ve zlatem prošívaném plášti laškoval se dvěma polooděnými dívkami, posléze plášť odložil. Karas pochopil, že ona důstojná osoba se chystá do lázně. Nerozuměl pochopitelně vůbec ničemu. Mlčky vstřebal informaci o založení dalšího rybníka na rožmberském 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253771
Nikdy mi nedáváš peníze panství, o máčení pekaře Domčáka v proutěném koši v mokru Vltavy za nepoctivou váhu a o zahájení žní na Libochovicku. Teprve zvučná znělka ho probudila z letargie. Náhle zíral do temného hvozdu, a tento záběr byl doprovázen, zdá se, originální zvukovou kulisou zpívajícího ptactva a lehce dujícího vánku. Záhadné zprávy skončily a televizní program bez předchozího varování ustrnul na mrtvém bodě. Přestávka se protahovala a přímý přenos z atraktivního zápasu se začínal podobat promarněné šanci. Karas pokrčil rameny a chtěl přístroj vypnout, když tu jeho brýlemi vyzdobený zrak sjel bezděčně na poněkud poškozenou stránku trhacího kalendáře visícího na stěně vedle poličky s malovanými hrnečky, které jeho choť uchovávala jako relikvii. Srdce se mu téměř zastavilo a on dlouho nevěděl proč. Nakonec se mu souvislosti skloubily v jeden celek spolu s nezapomenutelným datem, pronásledujícím ho už od té doby, co na měšťance inkasoval nedostatečnou z počátků husitské revoluce. Pochopil, že je právě šestého července. Vypnul televizor a vzdálil se od něho značnou rychlostí. ✳✳✳ Osmělil se až po dvou dnech, kdy už jeho ženě začalo být nápadné, že svou elektronickou lásku ignoruje a přestává se zmiňovat o nedostatečné finanční sumě přidělované mu ke kratochvílím všedního života. Po celou tu dobu ho neustále strašily vidle přimontované k vikýři a čnějící k obloze jako svérázný hromosvod. Dokonce podléhal nutkání zrůdný nástroj demontovat, ale protože týž ná99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253771