Nikdy mi nedáváš peníze omotal kolem větvících se ramen a spokojen s kvalitou svého díla slezl ze střechy. Přístroj se v příslušné době rozžhavil, překvapil však Karase absolutní němotou. Předtím na něj syčel jako zmije a obrazovka zrnila, jako když ji vytáhne ze sýpky, teď však vnímal úplné ticho a napříč stínítkem se roztahovala dost velká jednička. Nechápal to a vyčkával, jaký program mu bedýnka nabídne v dalších minutách, ale začátek zápasu minul a nic se nedělo, proto se pokusil nastavit druhý program. Ten měl, aniž věděl proč, zafixován na čtvrtém senzoru, a ten také upachtěnou rukou stiskl. Nic se nestalo, alespoň tedy vzhledem k uspokojení jeho fotbalových choutek. Zato vedle jedničky, jež nyní trochu zakrněla, vyskočila čtyřka. Nelíbilo se mu to a v rozpacích přejel znovu po senzoru jedna. Totéž ticho, z obrazovky zářilo sto jednačtyřicet. Už toho měl dost a zkusil tedy pátý kanál, kde za dobrých okolností a při výborném stavu antény mohl přijímat světlo a stín zahraničního vysílače. Ke třem předchozím numerům přibyla pětka. A pak se to stalo. Zvuk byl nastaven naplno, a tak ho hlasatelova slova téměř ohlušila. Zaposlouchal se do proslovu, který komentoval realisticky vyhlížející drama na obrazovce. „Doprčic, zas nějakej historickej film,“ zabručel si Karas pro sebe. Hleděl přímo do široce rozevřených očí člověka zbožně pohlížejícího k nebi a obklopeného rozšklebeným pohárem žhoucích plamenů. Detail byl vystřídán celkem. Bylo vidět hustý dav dychtivě sledující strašlivé divadlo bez jediné známky pohnutí. Kamera švenkovala z jedné tváře na druhou, před Karasem defi97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253771