Verschluss z hlubokého podvědomí, vládnout, odehnat legraci, vtipy, proměnit ho. V co? V co vlastně? Nekontrolovatelně se roztřásl. Opřel se o zeď a snažil se nabrat sílu. V chodbě za sebou uslyšel kroky. Vzchopil se, vzal za kliku u nejbližších dveří a rychle do nich vstoupil. „Posaďte se,“ vybídl ho muž v bílém plášti, který seděl za velkým dubovým stolem v rohu místnosti. „Já?“ řekl překvapeně Burian, zapíchl si do hrudi ukazováček a trhavě se rozhlédl. „Profesor Wollman,“ představil se muž. „Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo vysvobodit vás ze spárů těch šílenců, Mistře.“ Burian za sebou zavřel dveře a jako hypnotizovaný si sedl naproti Wollmanovi. Celá místnost na něj působila takovým zvláštním, uklidňujícím způsobem. „Nahnali mi strach,“ přiznal po chvíli. „Konečně jsme je zneškodnili,“ pokýval hlavou Woll man. „Pracovali jsme na tom případu celé dva roky. Hrozilo vám veliké nebezpečí.“ „Veliké nebezpečí, říkáte?“ „Jistě. Říkali vám, že musíte opustit republiku?“ „Ano,“ připustil Burian. Wollman pokýval hlavou. „Měli to jednoduše vymyšlené. Ale bylo to efektivní. Oběti si vybírali mezi slavnými a zámožnými občany. Pomocí lží je přesvědčili k útěku za hranice a pak vydírali jejich rodiny. Mimo jiné je podezíráme z únosu Karla Čapka a Edvarda Beneše. Domníváme se, že je vede František Gellner.“ „Ten satirik?“ zamračil se Burian. „Ten anarchista,“ opravil ho Wollman. Burian sklonil hlavu do dlaní a promnul si oči. Nedokázal se zorientovat. Měl pocit, že mu něco důležitého uniká.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253770