Verschluss z hlubokého podvědomí, vládnout, odehnat legraci, vtipy, proměnit ho. V co? V co vlastně? Nekontrolovatelně se roztřásl. Opřel se o zeď a snažil se nabrat sílu. V chodbě za sebou uslyšel kroky. Vzchopil se, vzal za kliku u nejbližších dveří a rychle do nich vstoupil. „Posaďte se,“ vybídl ho muž v bílém plášti, který seděl za velkým dubovým stolem v rohu místnosti. „Já?“ řekl překvapeně Burian, zapíchl si do hrudi ukazováček a trhavě se rozhlédl. „Profesor Wollman,“ představil se muž. „Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo vysvobodit vás ze spárů těch šílenců, Mistře.“ Burian za sebou zavřel dveře a jako hypnotizovaný si sedl naproti Wollmanovi. Celá místnost na něj působila takovým zvláštním, uklidňujícím způsobem. „Nahnali mi strach,“ přiznal po chvíli. „Konečně jsme je zneškodnili,“ pokýval hlavou Woll man. „Pracovali jsme na tom případu celé dva roky. Hrozilo vám veliké nebezpečí.“ „Veliké nebezpečí, říkáte?“ „Jistě. Říkali vám, že musíte opustit republiku?“ „Ano,“ připustil Burian. Wollman pokýval hlavou. „Měli to jednoduše vymyšlené. Ale bylo to efektivní. Oběti si vybírali mezi slavnými a zámožnými občany. Pomocí lží je přesvědčili k útěku za hranice a pak vydírali jejich rodiny. Mimo jiné je podezíráme z únosu Karla Čapka a Edvarda Beneše. Domníváme se, že je vede František Gellner.“ „Ten satirik?“ zamračil se Burian. „Ten anarchista,“ opravil ho Wollman. Burian sklonil hlavu do dlaní a promnul si oči. Nedokázal se zorientovat. Měl pocit, že mu něco důležitého uniká.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253770
Král komiků „Zůstanete tady u nás pár dní na pozorování,“ řekl nakonec Wollman. „Domníváme se, že vám píchli nějaké drogy. Můžete mít krátkodobé výpadky paměti a hrozí vám epileptické záchvaty.“ Injekci si Burian nepamatoval. Když se však podíval na Wollmanův stůl, zahlédl jakýsi dokument, v jehož levém horním rohu byla stylizovaná silueta nějaké hory. „To je Blaník!“ uslyšel v duchu vyděšený výkřik řidiče Oty. „Kurva, to je Blaník!“ Burianovi se roztřásla kolena. O chvilku později kdosi zaklepal na dveře. Wollman se omluvil a odešel na chodbu. Burian se natáhl po dokumentu a přelétl po něm očima. Byl to zatykač na Otakara Batličku a Jana Matzala. „Bohužel oba zahynuli při záchranné operaci,“ řekl Wollman, který se mu z ničeho nic objevil po boku. „Rád bych šel domů,“ řekl unaveně Burian a postavil se. „To nebude možné,“ řekl Wollman a pokynul dvěma mužům, kteří čekali na chodbě. „Jak jsem řekl, pár dní budete muset strávit u nás.“ Pak vytáhl ze zásuvky svého stolu malou injekci a natáhl do ní z hnědé lahvičky trochu zlatavé tekutiny. Injekci mu zapíchl do krku. Burian se nezmohl na odpor. * * * „Vlasto! Vlastíku!“ rozeběhla se k Burianovi po cestičce od hlavní brány jakási žena. Uplynulo jen pár týdnů od jeho příjezdu do sanatoria a Burian se cítil výborně. Seděl na lavičce a vychutnával si ranní slunce.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253770
Verschluss „Vlasto!“ žena k němu doběhla a objala ho kolem krku. Zabořil tvář do těch úžasných tmavých vlasů. Tělo, které se k němu horečně tisklo, bylo mladé a pružné. Kdo to je, chtěl vědět. Nemohl si vzpomenout. Vše mimo zahradu sanatoria bylo utopeno v neproniknutelné mlze. „Lído?“ vysoukal ze sebe, sám sebou překvapený. „Co tu děláš?“ „Přijela jsem si pro tebe,“ usmála se na něj a vzala mu hlavu do dlaní a podívala se mu zpříma do očí. „Pan profesor Wollman mi ráno volal, že tvoje rekonvalescence je dokončená a můžeš se vrátit domů.“ Cestou zpět do Prahy řídila Lída. Burian se usmíval a vychutnával si jízdu po venkově. „Ministerstvo schválilo Barona Prášila,“ řekla mu Lída, když vjížděli do Prahy. „Bude se natáčet.“ „To je fantastické,“ vykřikl Burian a zatleskal. „Scénář už mám nastudovaný,“ řekla Lída. „Nemůžu se dočkat. Bude to skvělá role.“ Burian se naklonil z okýnka a mával na lidi na chodnících. Nadšeně ho zdravili a ukazovali si na ně. Burian a Baarová, nejžhavější pár v republice. Když však přijeli domů do jejich vily na Hanspaulce, Burian viditelně posmutněl. Nedokázal to pojmenovat, ale něco nebylo v pořádku. Cítil jakousi prázdnotu, jako by ho nějaký kousek chyběl. „Ninuška?“ hlesl a vyděšeně se otočil na Lídu. Ta mu položila dlaň na ústa a zavrtěla hlavou. „Profesor Wollman mi přímo nařídil, abychom o tom nemluvili,“ řekla. „Abychom nemluvili o čem?“ nechápal Burian. „Ach, lásko,“ vzdychla Lída a přivinula se k němu. „Opravdu si nic nepamatuješ?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253770