zdeněk hanka
kontakty, tím se odpoutáš od svého dosavadního způsobu života a nadechneš se nové naděje. Zde pak všichni společně zahájíme cestu k tvému velkému úspěchu. Někdo z nás tě bude očekávat na zastávce za Bright Hill v tmavě modrém chevroletu zítra v deset hodin a třicet minut. Nemusíš si brát s sebou nic, všechno je zajištěno. S pozdravem Leonard
Aneta Swanková zmizela a zůstal po ní právě jen ten dopis. „O co jde? Mám příležitost jít dál. Nechci, aby mně to někdo rozbíjel. Nechtěj, abych si myslela, že mi to nepřeješ. Chyběly by vám klávesy.“ Sean cítil, že zašel daleko. Jill se na něj zlobí, a to bylo přesně to poslední, co si přál. Chtěl se omluvit, ale věděl, že by všechno jenom zhoršil. Jill byla bez nálady. Postávali u Berryho otlučeného dodge a opojná nálada, prosáklá nadšením po nahrávání, se hluboko propadla. „Chtěl bych to tam poslat. Hned zítra. Normálně poštou,“ rozhodl Berry, odemkl auto a vyrazili do svých domovů. Cestou už nemluvili.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253697
Klíček
Beátu probudil chlad, a když se podívala oknem u stropu na výseč oblohy, kterou mohla vidět, poznala, že celý den bude pršet. Dny strávené v Cele Prozření přestala počítat. Bylo jí to už jedno a zvykla si na jednoduchou stravu s vodou, na to, že má jen deku a že ji obklopují čtyři stěny. Lhostejnost, snad příjemné otupení. Jediná emoce, která ji ovládla. Nejdřív nevěřila, že to všechno se skutečně děje, měla pocit, že jde o sen nebo film, z něhož vystřihne okénka. Prošla obdobím obviňování, chtěla znát, kdo na tom nese vinu. Rodiče? Přátelé, kteří možná věděli víc a mlčeli? Ona sama? Čím je vinna? Den za dnem v malé místnosti, v Cele Prozření. Nejstrašnější byla nejistota. Nevěděla, jak dlouho má v cele zůstat. Pak upadla do deprese, cítila fyzickou nevolnost, bolest a nezměrný smutek. Probrečela celé dva dny a teď jí bylo všechno jedno. Těšila se na vitamíny, protože právě díky nim vplouvala do osvobozující malátné letargie. Čas plynul jako mlha, bez barvy a bez významu. Dívala se do stropu a bylo jí jedno, co přinese zítřek. Kolik dnů, týdnů nebo měsíců má být v cele? Třebaže bylo dopoledne a před krátkou chvílí se probudila, zvolna jí opět těžkla víčka. Procitla však zvukem, který neslyšela velmi, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253697
zdeněk hanka
velmi dlouho. Než domyslela, o co jde, dveře se otevřely a vstoupila Vitrea, jedna z matek. Bylo to tak dávno, málem ji nepoznala. „Beáto,“ promluvila tiše, „můžeš jít.“ Posadila se na lůžku, přitáhla si k bradě deku a nevěřícně se na Vitreu dívala. „Jsem propuštěná?“ Vitrea se usmála a přikývla. Beátu napadlo, že kamera na stropě asi prokázala, že už porozuměla. K životu vlastně stačí vzduch, voda, pšeničná placka a spánek. Teď je otevřena přijmout Vědění a Naději svou poníženou odevzdaností. Její vůdce Orátor Deí zná cestu jinam, k věčným hodnotám. Zvedla se, a tak jak byla, opustila celu a bosa následovala Vitreu dlouhou chodbou. Nemluvila a byla zcela lhostejná k tomu, zda ji někdo potká nebo ne. Je to jedno. Všechno je jedno a na ničem nezáleží. Je zrnkem prachu, bezvýznamným smítkem v proudu času. Došly až ke dveřím Orátora Deí. Vitrea zaklepala, vyčkala na vyzvání, otevřela, uklonila se, vpustila dovnitř Beátu a tiše se vytratila. Orátor Deí seděl na svém lůžku, opřen o zadní čelo a zevrubně si Beátu prohlížel. Pak pokynul k židli, přes jejíž opěradlo byla přehozena režná tunika, kterou už znala. „Oblékni se, Beáto.“ Líně ji sledoval, když na sebe navlékala hrubý, prostý oděv. Nevěděla, co má říct, Orátor Deí ji ale rozpaků zbavil. „Na oběd už půjdeš s námi. Co ses o sobě dověděla?“ Neuměla odhadnout, jaká odpověď je správná. Taková, která ji nezavede zpět do Cely Prozření. „Že život je prostý.“ Orátor se na ni dlouze díval a pak přikývl. „Kdybych ti teď řekl, že do Cely půjdeš hned teď znovu, co bys mi odpověděla, Beáto?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253697