N o ra R o berts • O hni v é
p o ut o
„To se nestane, dokud budu dýchat.“ Fin napřáhl ruku dlaní před sebe a oživil svoji moc. „Jen pojď, Cabhane. Chceš krev? Tak si pro ni přijď.“ Pak Fin ucítil nejistotu, žhnoucí energii a stejně jako Branna strach. Cabhan se prudce přiblížil. „Ty mě vyzývat nebudeš!“ Čaroděj si zkřížil ruce na prsou, pak je rozpřáhl a prolomil kouzlo. „Oni tě zradí a zavrhnou. Až padneš a budeš na zemi krvácet, nebudou pro tebe plakat.“ Náhle se v mlze skrčil, nahrbil a proměnil se ve vlka. Fin si v duchu představil meč, který měl v pracovně, a když zvedl paži, držel ho v ní. Ve chvíli, kdy volal ostatní z kruhu na pomoc, vlk zaútočil. Ale ne na něho, ne na silného muže s plamenným mečem v ruce. Vrhl se na malého psa, schovaného ve vysoké trávě. „Ne!“ Fin vyskočil a rozmáchl se. Zasáhl vlka, ale rozťal už jenom mlhu. I ta se vzápětí rozplynula a na trávě ležel jen krvácející psík se skelným pohledem plným strachu a bolesti. „Ach to ne.“ Fin klesl na kolena. Vzápětí se ozval Merlinův pronikavý skřek, kůň zaržál a oba se vrhli na vlka, který se vynořil za Finovými zády. Ten zavyl a zmizel. To už se nad Finem skláněla Branna. „Ach bože.“ Fin natáhl ruku k Bugsovi, ale Branna ho zadržela. „Počkej, zkusím to já. Mám hojivou sílu.“ „Ten krk. Potrhal mu krk. Je tak neškodný a stejně se vrhl na něj, ne na mě.“ „Snad mu pomůžu, Fine. Podívej se na mě. Fine! Zkusím to.“ „Nemusíš mě utěšovat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253694