Malý čtenář
Knih přibývá, knihkupectví ubývá
Několik vánočních tipů Radek Malý
S tou zprávou přišla moje kamarádka, ilustrátorka a spisovatelka Renáta Fučíková: vrátila se z Washingtonu a v celém městě našla jediné knihkupectví. Prý je to trend. Zatím nepotvrzuji, neboť jsem se vrátil z Havlíčkova Brodu, kde se knihkupectvím naopak stalo celé město s pupkem v Kulturním domě Ostrov. Podzimní knižní veletrh hlásí rekordní zájem nakladatelů a nejlepší dětské knížky těch, kteří nevystavovali, nabízelo nově vzniklé „nekamenné“ knihkupectví Dvě veverky. V předvánoční době objíždí česká města a nabízí tituly, které prošly sítem jejich vkusu. Jiný typ síta představuje již tra‑ diční podzimní počin Ministerstva kultury a Svazu českých knihkupců a nakladatelů: katalog padesáti dvou knih ve výběru a s komentáři odborníků Jany Čeňkové, Mileny Šubrtové a Petra Matouška. Knih, které stojí za to, aby se o nich vědělo. Pod názvem Nejlepší knihy dětem v podobě katalogu, který je opět volně ke stažení na internetu. A tak
tentokrát i Malý čtenář na svém písečku proseje předvánoční nabídku. Na český knižní trh razantně vstoupilo roku 2017 nakladatelství Pi‑ kola spadající pod Euromedia Group. V jeho čele stojí zkušená šéfredaktorka Lucie Šavlíková a vyšly zde knížky skutečně hodné pozoru. Například Velká kniha českých pohádek převy‑ právěných Pavlem Šrutem se dočkala i plakátové kampaně v metru. Na Zla‑ tou stuhu zase byla nominována ne‑ zvykle akční (avšak jako obvykle li‑ terárně kultivovaná) próza Daniely Fischerové s názvem Bylum Neby‑ lum. A do třetice v Pikole vydali (po‑ sléze Zlatou stuhou oceněný) překlad dětské prózy Marka Twaina Ztracený princ Margarín. Byl to objev — nedo‑ končený rukopis, původně pohádku spontánně vyprávěnou dcerkám na hotelu před usnutím, v archivu vy‑ štrachal přičinlivý student a posléze
ji „dovyprávěl“ Philip Stead, úspěšný americký autor dětské literatury. Opat‑ řena ilustracemi jeho manželky stala se kniha možná ne světovou, ale roz‑ hodně americkou senzací. Zato v relativní tichosti na české nakladatelské scéně zakotvilo nakladatelství Cesta domů. Jde v pod‑ statě o projekt osvětově podporující stejnojmennou hospicovou organizaci. Začínalo se zde s překladovými tituly na téma smrt a umírání a s půvab‑ nými literárními adventními kalen‑ dáři, do nichž přispívají nejlepší čeští spisovatelé. Vzniklo i několik původ‑ ních knih a stále více se ediční plán nakladatelství zabývá také jinými, přesto vždy naléhavými otázkami, které nám děti kladou a s jejichž zodpovídáním mohou knížky pomoci. Sama šéfredaktorka Martina Špinková vytvořila autorskou obrázkovou knihu s názvem O tajemství, jejíž rozpité
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253691
Malý čtenář
← Z knihy Ochechule s ukulele s ilustracemi animátora Jakuba Kouřila
akvarely a množství otazníků nene‑ chají nikoho na pochybách, že tématu knihy jeho tajemství zůstane, avšak umožní rodičům zavést s dětmi dialog na všelijaká témata. Filozofující, avšak dětem blízký vřelý tón knihy v něčem může připomenout tvorbu Daisy Mrázkové. Ve stejném nakladatelství vyšlo na sklonku loňského roku leporelo, které svou koncepcí může připo‑ menout ne úplně snadnou sbírku Vítězslava Nezvala Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti s ilustracemi Jiřího Trnky. V našem případě jde o Věci našeho života, autorem textů
je básník Petr Borkovec a příjemně realistické ilustrace vytvořila Adriana Skálová. Borkovec klouže po hraně žánrů, verše se místy rýmují, místy připomenou báseň v próze. Zachycuje jimi vrtkavou povahu předmětů, které nás doprovázejí na cestě životem a které — a někdy jenom ony — nám zůstanou v cíli, kdy mohou být třeba plínky tím, co spojuje prababičku s miminkem. Od vážných témat k hravosti: v Labyrintu vydali Raketu. Hravou knihu pro děti, která zahrnuje nejvydařenější příspěvky z už pat‑ nácti čísel časopisu Raketa. Kéž by si
prostřednictvím této knihy existenci časopisu připomnělo víc rodičů a knihkupců! O tom, že Raketa letí správným směrem, svědčí také už páté číslo sešitu Raketa mini urče‑ ného nejmenším čtenářům. A o tom, že raketa létá do vesmíru, také není sporu — právě v Labyrintu vydali výpravnou obrazovou knihu Profesor Astrokocour. Hranice vesmíru brit‑ ského popularizátora vědy Dominica Wallimana. Do češtiny ji přeložil Richard Podaný, ilustracemi opatřil Ben Newman a doslov napsal nanej‑ výš povolaný Jiří Grygar. Následovat bude ještě letos Astrokocourovo dobrodružství s názvem Křížem krážem lidským tělem. Na závěr jedna skutečná lahůdka: už zde jednou zmíněná mistryně slova Daniela Fischerová nepíše jen prózu, ale také verše. Poslední „dětskou“ sbírku s názvem Ochechule s ukulele vydala v nakladatelství Meander s nádhernými ilustracemi původně animátora Jakuba Kouřila. Stylově sbírka stojí mezi hravým nonsensem a — zejména v závěru — melancholií, která dětem neublíží. Nonsens má tu výhodu, že když dítě přistoupí na jeho pravidla, může slova jako ochechule či rovněž titulní ukulele považovat za geniálně vymyšlená. Geniální je ovšem v tomto případě čeština. A rozlučme se aktualitou ze svě‑ tového dění: v srpnu proběhl v Athé‑ nách 36. mezinárodní kongres IBBY a medaili Hanse Christiana Ander‑ sena si odnesla japonská spisovatelka Eiko Kadonoová. Podle její nejzná‑ mější knihy byl natočen film ve stylu anime, distribuovaný i v České re‑ publice: Doručovací služba čarodějky Kiko. V oblasti ilustrace se téže po‑ cty dostalo ruskému, v Německu žijí‑ címu výtvarníkovi Igoru Oleinikovovi. Malý čtenář blahopřeje! Radek Malý (nar. 1977) učí a bádá na vysoké škole a též se činí v oboru poezie jako autor, překladatel a editor. Knížky pro děti vyučuje, hodnotí, sbírá, rediguje, překládá a píše.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253691
b
Básník čísla Martin Poch
Enter
Stolní počítač měl jako první a bylo to na něm vidět: odulá tvář s nezdravě vyhlížejícími fosforeskujícími stíny; skelný pohled štvané zvěře vržený da‑ leko za naše rozhledny; neduživé údy, které nás — světe div se — uměly — a jak! — zahanbit při vrhu granátem. Jediný se nebál zubaře — asi proto, že neměl rty, ale hlas měl jako pískle. Byl naší nejoblíbenější kořistí a on to dobře věděl. Svačinu si nosil z domova, žaluzie nikdy nevytahoval, zvonění vždycky zaspal — nebo se uměl do‑ konale přetvařovat — a nikdy nikoho nezval dál. Zvali jsme se tedy sami. Přicházeli jsme bez ohlášení jako příroda. Brzy jsme znali každý jeho předmět, i když jen povrchně, přes prsty. Navzdory stovkám neomluve‑ ných hodin měl vždy skvělý prospěch. A tak jsme od něho opisovali, dokud to šlo — dokud do města nepřišel stalkovat Krysař. Tehdy se po něm slehla zem. Pátrací akce nikam nevedla. (Což by se nestalo, kdyby byl tenkrát internet.) Nakonec odvolali vrtulník — stolová hora byla pode‑ zřele aktivní — a zavolali Pegase. Zbyl po něm amfiteátr na Marsu, zelená šusťáková souprava, střepina a hlu‑ boký povzdech: <enemy unknown> Zahynul prý z nešťastné lásky.
Reportáž: Turecké záchodky v městských sadech (fragment)
Kačeří příběhy
Slohová práce na téma stáří. Píšu, píšeš, píšeme o závod úvod, stať, závěr. Propisky vržou jak protézy skřípnuté v posilovacím stroji. Pot na čele zrcadlí dizertační práci. Věcně, bez příkras, patosu a sentimentu stavíme z kaštanů a zápalek jurské vejce. Modelem nám sedí vetchý stařec — proporce měříme laserem. Pracujeme jako dobře promazaný procesor, sehrané účetní oddělení, malí stachanovci Walta Disneyho. Skála se nechává poddat a ustoupí před kolektivní prací Kulíka, Dulíka, Pavlíka. Ve třetí osobě se rýsuje cha‑ rismatický profil, který trochu šilhá, mírně řečeno smrdí a příšerně slintá. Staří lidé nemají moc peněz, protože neumějí šetřit. Až na strýčka Stalina… „Neopisuj. Nevrť se. Piš úhledně. Každý pěkně do svého počítače!“
… Všeobecná blbá nálada vyvrcholí honem na Čarodějnice: S nachlaze‑ nými dutinami bloumáme mezi vy‑ brakovanými regály místní knihovny v komiksových sadech. Kdo má to štěstí, že se zavázanýma očima na‑ hmatá vykotlaný kmen, okamžitě se zapouzdří, jen aby se vyhnul punkci. My ostatní, ne nepodobni červotoči, roztáčíme káču ve snaze ulehčit zduřelému nosohltanu. Kontury se pomalu rozplývají. Vzduchem poletují sítě. Co se mě týče, na zádech mě svědí kosočtverec — Neškrábej si to! Na hlavu mi nasadí kornout a do uší dvě amalgámové plomby. Dým štípe jako čmoud… Teprve s odstupem času, až na vlastní kůži okusím zpěv datlů, vyjde najevo, že s přimhouřeným okem bylo lze zahlédnout východy, které se zpočátku zdály vzdálené a bezvýchodné: <Po přečtení spalte!>
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253691