Čtrnáctá kapitola
TEĎ O
bvykle mě z farmaceuticky navozeného spánku vytrhne drnčení budíku. Dneska ráno ale ne. Vzrušení mě probralo dřív. Je čtvrtek. Dneska přijde Anna na večeři. „Spíš?“ zeptám se předstíraným šepotem. „Teď už ne.“ Dan si přetáhne polštář přes hlavu. „Přijdeš domů včas na večeři, že ano?“ „Ale jo. Uklidni se. Je to sakra jenom Charliina sestra. Ne nějaká královna.“ Sestra. Přivinu si to slovo k hrudi. Je stejně uklidňující jako Danova stará flísová mikina, kterou nosím na doma. Celý týden si s Annou posíláme esemesky. Dan vzdychá pokaždé, když sáhnu po telefonu, jenže já k ní už teď cítím silné pouto. Pochopitelně to není žádná náhražka za Charlie, ale něco čerstvého, nový začátek. Vyklouznu z postele, osprchuju se a obleču přímo olympijskou rychlostí, seběhnu dolů a vtančím do obýváku. „Co mám uvařit?“ zeptám se Charlie, která se na mě usmívá ze stříbrného rámečku postaveného na pianu. Kuchyně je zalitá kadmiově žlutou září. Tenké závěsy, které vyrobila babička, nedokážou soupeřit s časnými slunečními paprsky. Rozhrnu je a ptáci mi popřejí dobré ráno svým pípáním. Všichni jsou dnes šťastní. Mittens přede a tře se mi tvářičkou o nohy, když jí dávám čerstvou vodu a vymačkávám do misky masovou kapsičku, na kterou nasypu granule. Zatímco listuju kuchařkami, posnídám ovesnou kaši. Na jazyku cítím sladkou chuť medu. Sepíšu si seznam a pak začnu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253482