98
Jindřich Malšínský
jedno slovo po druhém a zastavila se u skromnos ti. Ta se dneska nenosí, nadarmo se neříká: Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty. A bylo rozhod nuto. „Přeji si vyměnit skromnost za zásnubní prstý nek s diamantem a monogramem R+E. Skromnost je vzácná vlastnost, a proto i prstýnek musí být vzácný, nejkrásnější na světě.“ A také byl! Děvčata se předháněla v obdivování a Eva se to mu nebránila. Neskromně se přiznala, že prstýnek od přítele Richarda je nejkrásnější na světě, stejně jako halenka a náhrdelník, který dostala k osm náctým narozeninám. Pochlubila se, že její přítel je džentlmen, kterého jí může každá závidět a samo zřejmě, že jim zítra přinese ukázat dárek, jaký hned tak neuvidí. Cestou domů se chválila, jak jí všechno vychází. Povšimla si, že dnes se některé spolužač ky už tak moc nedivily, podívaly se a to jim stačilo. Utěšovala se tím, že závist je vlastně forma chvály, ale zapomněla na to, že může být i koncem přátel ství. „Dnes nabídnu za náhrdelník přátelství. Stejně jsem se nikdy s nikým nekamarádila a tak nemám co ztratit. Nabízím přátelství za zlatý náhrdelník s drahokamy, krásnější, než si umí kdokoli předsta vit,“ a zrovna takový už se leskl v etui ze slonové kosti na nočním stolku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253448
Laskavé pohádky z 21. století
99
Tentokrát se musela spokojit pouze s letmým po hledem spolužaček a nicneříkajícím slůvkem hm. Eva se cítila strašně ponížena. Toužila po chvále a teď sedí v lavici, je bez přátel a je jí do breku. „Já vám ještě ukážu,“ pomyslela si a v následují cích dnech vyměnila laskavost za značkový blejzr, úsměv za dívčí tříčtvrteční kalhoty s rozparkem a krajkovým dekorativním potiskem, vytrvalost za elegantní dámské střevíce na vysokém podpatku posledního módního trendu, pracovitost za italskou dámskou kabelku značky Jacky and Celine až jí zbyla jen láska. Tady poprvé zaváhala. Ve třídě bylo jen pět chlapců, ale ti o dívčí starosti nejevili zájem. Kupodivu jednou při vyučování dostala přeložené psaníčko s nápisem Evě. Využila chvíle, když byla paní profesorka otočená k tabuli a četla: „Vždycky ses mi líbila. Ale postupně jsi se zbavila všeho, co jsem na tobě obdivoval. Škoda. Čau, lásko, Adam.“ O přestávce papírek roztrhala a se slovy „ty mi taky můžeš trhnout levou zadní,“ hodila do koše. Doma nemyslela na nic jiného, než na Adamův dopis a večer dospěla k názoru, že má všechno, co si přála, ale ztratila to, co lidi spojuje – přátelství, vlídné slovo, úsměv, spokojenost, radost, pohodu a štěstí. Ještě ten večer sbalila všechny věci do kra bice a s pokorou v hlase oznámila neznámému: „Vezmi si to zpět, nic dobrého mi to nepřineslo. Od dohody ustupuji.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253448
100
Jindřich Malšínský
Eva čekala, každá vteřina se jí zdála nekonečně dlouhá. Konečně se jí odpovědi dostalo: „Přijímám s jednou podmínkou. Všechno ti vrátím, až mi při neseš důkaz, že si to zasloužíš.“ Eva se vrátila do třídy jako vyměněná. Promluvi la, usmála se, pochválila, nabídla kamarádce bonbón a ukousla si z jejího koláče, odpoledne si společně zahrály volejbal a o víkendu šla s nimi na diskoš ku. Po čase dostala při vyučování papír několikrát přeložený s hůlkovým písmem: EVĚ. Na nic neče kala a se svolením paní profesorky, že je jí nevolno, spěchala na chodbu. Ruce se jí třásly a slzy rozma zaly slova: „Odpoledne můžeme jít spolu do sadu zakousnout se do toho nejkrásnějšího jablka, chceš? Miluji tě. Adam.“ Eva se vrátila do třídy, rozběhla se k zadní lavici k Adamovi a před zraky všech a za potlesku holek a paní profesorky ho políbila. Večer předložila neznámému hlasu dopis jako důkaz své upřímnosti. „Moji podmínku jsi splnila,“ ozvalo se z povzdálí. „Všechny darované předměty si odnáším, jen tu ha lenku ti daruji jako památku na naše obchodování s tím, s čím v lidském životě obchodovat nelze. Při čiň se, aby tvůj život byl krásný.“ Závěs a záclona u okna se zachvěly a pokojem bylo cítit vůni granátového jablka z rajské zahrady.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253448