98
A n i ta Wa l l e r • 3 4 dn í
„Půjdu přeparkovat.“ Vstala a vykročila ke dveřím. Anna jí sáhla na paži a Jenny se zastavila. „Ještě popřemýšlej, Jenny,“ naléhala. „Je rozhodnuto,“ odpověděla jí mladší žena. Lissy přišla k Anně krátce před sedmou. Anna nakoupila různé dortíky a zákusky; vypadaly na stolku impozantně. „No páni,“ řekla sousedka, oči rozzářené. Otočila se k Jenny. „A vy musíte být Jenny, máma hezounké Grace?“ Jenny kýchla a přitiskla si k nosu kapesníček. „Ach jo, omlouvám se. Rýma. Ano, to jsem já. A jestli tomu dobře rozumím, máme mluvit o šatech.“ „Není vám dobře?“ Lissy se tvářila ustaraně. „Asi bych radši měla jít…“ „Jen to ne,“ zasmála se Anna. „Prokristapána, nenechávej nás tu samy s takovou spoustou dobrot. Pojď, hezky si sedni a ukaž Jenny, co vyrábíš. Přichystám něco k pití.“ Jennyin hlas zněl opravdu zastřeně a Anna doufala, že tak bude mluvit celý večer. Zapnula konvici a kávovar a pilně se otáčela v kuchyni. Slyšela, jak si ty dvě povídají a Jenny prokládá nadšené výkřiky smrkáním a kašláním. Zasloužila by si Oscara. Dohodly se na šatech pro Grace v šedém a citronově žlutém ladění, lehounkých, holčičích a každopádně jedinečných. Jenny prohlásila, že bude Grace nadšená, a pak dostala příšerný, nekonečný záchvat kašle. Krátce před jedenáctou se Lissy rozhodla jít domů. „Už se nemůžu dívat, jak trpíš, Jenny,“ smála se. „Jdi si lehnout a prospi se, pokud můžeš. Jestli tě to utěší, tohle stadium trvá tak dva dny a pak budeš z nejhoršího venku. A pomůže ti jenom spánek. Načrtnu doma návrh šatů, a než zítra odjedeš, přinesu ti ho ukázat.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253436
99
A n i ta Wa l l e r • 3 4 dn í
Jenny odešla necelé dvě minuty po Lissy. Prohlédla si předem prostor u zadního východu, takže přesně věděla, jak se dostane ven. Anna doma osaměla a modlila se za ni.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253436
100
Kapitola 22 pátek 10. dubna 2015 den třicátý třetí
Jenny se rozhodla jet do Lincolnu menší oklikou přes Newark a odtud po A46. Potřebovala se vyhnout dunhamskému mostu s mýtnicí, kde nejspíš mají kamery. Zaparkovala nedaleko od Lindum Lodge na plácku za hřištěm. Měla na sobě černé oblečení a na hlavě naraženou pletenou černou čepici, jíž úplně skryla světlé vlasy. Vše, co potřebovala, nesla v černém sportovním batůžku na zádech, aby měla volné ruce. Krátký úsek k domu Anny a Raye proběhla s předpokladem, že kdyby ji někdo viděl, myslel by, že si šla pozdě večer zaběhat. U bran velkého samostatně stojícího domu se zastavila a rozhlédla se. Nikde nikdo. Proklouzla do zahrady a poklekla za živým plotem z vavřínu, obklopujícím přední zahradu. Na patnáct minut znehybněla a pak usoudila, že je v bezpečí. Kdyby někdo ohlásil policii, že viděl kohosi projít branou, poldové by se do téhle prestižní čtvrti rychle rozjeli. Na Shearwater Road stály vedle Lindum Lodge domy mnoha příslušníků horních vrstev a Jenny nepochybovala, že by sem místní kavalerie ve formě policejního auta nápomocně přicválala při pouhém náznaku vloupání.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253436