Mrtvý muž přichází (Ukázka, strana 99)

Paul Finch Fisher potěšeně přikývl. „Bezva.“ „Nic bezvadného na tom není, věřte mi,“ brzdila ho. „Mno­ hem radši bych zůstala tady.“ „Jedete na sever sama?“ „Zatím ano.“ Zdálo se, že ho to zmátlo. „Takže… co je to za případ?“ „Zatím o žádný případ nejde. Tedy aspoň ne případ pro nás.“ Z takové odpovědi pochopitelně moc nezmoudřel. „Když už to mermomocí musíte vědět, Eriku, jde o přízrak.“ Vycítila, že de­ tektivové ve všech koutech služebny špicují uši, a tak ztlumila hlas. „Věřil byste tomu? Pronásleduju jeden zatracený přízrak.“

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253434

6. kapitola

I když to z Kendalu bylo do Cragwood Keldu jen čtyřicet kilometrů, sanitka dorazila až za dvě hodiny. Poslední kus ces­ ty stoupala do hor šnečím tempem. Takhle hustou mlhu ještě nikdo z posádky nezažil, nemluvě o tom, že po zdejších silni­ cích se nedá jezdit závodní rychlostí ani za nejslunnějších dnů.

A stejně pomalu pojede sanitka i zpátky do Kendalu, přestože bude mít na palubě vážně zraněnou osobu. Policejního dopro­ vodu, který by jí razil cestu, se nedočká, protože Mary-Ellenin landrover zůstal v Cragwood Ho, a ačkoli Heck hodlal při první vhodné příležitosti zamířit do nemocnice vlastním autem, na­ před potřeboval vyřídit pár věcí. Aspoň je teď ale Tara Cooková v péči profesionálů a dostane nitrožilně léky proti bolesti.

Heck zůstal stát ve dveřích policejní stanice a díval se za po­ malu odjíždějící sanitkou, jejíž koncová světla se vytrácela jako oči ryby nořící se do temných mořských hlubin. Teprve teď, když se zas ocitl na studeném vzduchu, mu došlo, že na sobě pořád ještě má zmáčené oblečení. Ohlédl se po Mary-Ellen. Ta už se převlékla. Počínala si dokonale organizovaně a zdálo se, že má pro podobné situace vždycky po ruce vypranou a vyžeh­ lenou uniformu.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253434

Paul Finch „Jdu se na svobodárnu převlíknout do suchého,“ oznámil jí. „Mohla bys zatím obejít lidi a říct jim, ať se všichni sejdou v hospodě?“ „Jasně. Ale myslela jsem, že chceš jet za sanitkou do Ken­ dalu.“ „Zajedu tam. Ale napřed si chci se všemi promluvit.“ „Dobře,“ přitakala energicky; ten neobvyklý rozruch jí oči­ vidně dělal dobře. „Jdu na to.“ Odkráčela po silnici pryč.

Hecka odjakživa udivovalo, že se někdo tak akční jako Ma­ ry-Ellen nechal dobrovolně přidělit do Cragwood Keldu. Ne­ spolkl jí úsměvné vysvětlení, že jakmile se doslechla, že se sem nechává přeřadit on, chtěla se s ním dát do party, protože se v policejním věstníku dočetla o jeho vylomeninách. Přejít od jedné policejní složky k jiné je otravný proces a už jen všech­ no to papírování leckoho odradí. Heck to věděl, protože to sám několikrát absolvoval. A navíc mu nešlo do hlavy, jaká dobro­ družství si od práce v těchhle končinách slibovala. Ale třeba má prostě ráda divokou přírodu, jak se taky jednou zmínila. „Měla jsem se stát strážkyní přírodní rezervace,“ zasmála se tehdy. „Dej mi koně, ohoz z jelenice a liduprázdný hory a můžeš mě ošoustat, kdy budeš chtít.“ Sliby, sliby, pomyslel si Heck, když kráčel úzkou uličkou na­ proti policejní stanici směrem k návsi. Ale hlavně aby dodržela ten, že nažene místní do hospody, to prozatím bude stačit. Po pravé straně uličky stála takzvaná „svobodárna“, patrový obí­ lený dům, který celé roky neměl obyvatele, a tak si ho nakonec dlouhodobě pronajala cumbrijská policie a nechala ho zreno­ vovat jako bydlení pro své příslušníky. Na policejní bydlení ne­ byl vůbec špatný. Sice byl kapku stísněný – místnost v přízemí sloužila jako obývák, kuchyň i jídelna, do podkrovní ložnice se lezlo po žebříku jako na půdu –, ale měl dobrou izolaci, ústřed­ ní topení a všechny moderní vymoženosti, které si Heck mohl přát.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253434