štěňat s někým jedná u závory a brání ve výjezdu z garáží dalším autům. To se pro značku Barver & Ambrosía skutečně nehodilo. Arias se vzdal. Došel až k mému okénku a snažil se v dané situaci aspoň o trochu soukromí. „Ta nabídka je opravdu velmi dobrá,“ přesvědčoval mě a naklonil se blíž. „Pokud vaše klientka uzná a přijme dluh v jeho úplnosti, vzdáme se sedmdesáti pěti procent dlužné částky plus úroků a sjednáme s ní splátkový kalendář na třicet let. Když si to spočítáte, je to sotva pět set eur měsíčně a je logické, že tato částka postupem času ztratí na hodnotě. A navíc, vzhledem k tomu, že jsme si vědomi, v jak nezáviděníhodné situaci se paní Kowalczyková nachází, společnost Gran Castilla v dobré víře zváží možnost nabídnout jí zaměstnání dle jejích schopností, načež by se jí měsíční splátky dluhu strhávaly přímo ze mzdy. To by samozřejmě bylo zcela neoficiální a neobjevilo by se to v žádné dokumentaci, ale můžete se na to spolehnout.“ Arias si přejel prstem po spodní straně brady. Vousy měl vytvarované k dokonalosti a odvážila bych se říct, že je má zastřižené s přesností na setinu milimetru. Co se to tady dělo? O co tady vůbec šlo? Něco mi zjevně unikalo. „Dle mého je to velmi velkorysá nabídka,“ pokračoval. „Sám pan Barver osobně trval na tom, že paní Kowalczykové je třeba nabídnout zaměstnání.“ Barver? Jordi Barver se zajímal o naši záležitost? Starý Barver, vlastník téhle budovy a další spousty budov po celém Španělsku, muž, který u soudu roznesl na kopytech španělskou národní banku, ministerstvo obrany i Evropskou komisi, se osobně angažoval v téhle věci? Ariasovi se leskly oči a jeho naléhavý výraz potvrdil moje podezření. Tady nešlo o Helenu. Ani o bratrův dluh. Teď už jsem to viděla zcela jasně: ve skutečnosti nechtěli, aby jim Helena zaplatila, na tom jim ani v nejmenším nesešlo, naopak, věděli moc dobře, že na zaplacení nemá. Chtěli nastolit precedens, právní základ, o který se budou moct opřít v budoucích sporech, při vymáhání budoucích dluhů kasina. Šlo jim o veřejné uznání toho, že jsou v právu, o výstrahu, že se s nikým nebude zacházet v rukavičkách, ani s mrtvými ne. A zároveň s tím si chtěli připravit půdu pro další podobné případy. Tak o to šlo. „Přetlumočím váš návrh své klientce,“ odpověděla jsem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253137