CAITLIN SPENCER
•
NECHTE MĚ ODEJÍT
říct, znásilňovali mě a čekali, že já přitom budu konverzovat? Jedna žena mluvila moc přátelsky, i když lámanou angličtinou – kdo si myslela, že jsem? Co si myslela, že znamená to chrochtání a vzdechy, když mluví s neznámou mladou ženou, jíž její manžel předal telefon? Naprosto bizarní! Taková nenávist k ženám. Jeden chlápek pracoval v halal řeznictví a přivedl ke mně syna. Synáček slavil šestnácté narozeniny – skvělý dárek od dobrého otce. „Tohle je můj syn, postarej se o něj,“ řekl mi a postrčil mladíka do místnosti, jako kdyby šlo o nějaký civilizovaný zvyk. A synáček se činil, ten hoch, co měl narozeniny, se činil. Potom jsem se „viděla“ i s jeho otcem. Už jsem se s ním několikrát setkala předtím, ale ten den mě na oslavu znásilnili oba. Hrůza!. Řekl mu to předem? Řekl, že hodný chlapec dostane děvku jako dárek? Co bych jim dnes pověděla? No, raději bych s nimi nemluvila, ale pokud bych musela, vykřikla bych jim do tváře, kolik nenávisti ve mně je. Ráda bych dovedla odpouštět a možná se to časem naučím, ale zatím tomu moc nevěřím. Nenávidím je, strašně je nenávidím. Tohle mi po nich zůstalo: [Ukázka] Nemám ráda, když se mě někdo dotýká. Nemám ráda, když někdo stojí za mnou, ani někdo, komu důvěřuji. Nemám ráda davy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253124