98
d av i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
ka m ene
Drew zaznamenal slovní hříčku a náhle si uvědomil, že dívka je inteligentnější, než kdyby ji vychovávala jen ulice. „Ty máš střední školu?“ „Jo, školu tvrdých úderů. Ale jestli se chceš přiučit něco o lásce, můžu ti dnes v noci pár lekcí dát.“ Zazubila se a zavřela dveře. Pokoj byl malý, ale uklizený a útulný. „Všimni si, že nezamykám. To kdyby nás musel navštívit můj přítel. Pití je ve skříňce. Skotská, režná, bourbon. V ledničce je pivo. Za všechno se platí zvlášť. Za rohem je bufet, kam můžu zavolat pro nějaké obložené chlebíčky, ale i za to se platí.“ „To je mi jasné,“ přitakal Drew. „Žádné pití, ale umírám hlady. Sním všechno, pokud v tom nebude maso. Třeba chlebíčky s rajčaty a hlávkovým salátem. Tři, ne, raději čtyři. A mléko.“ S kručícím žaludkem si prohlížel pokoj, zatímco dívka telefonicky objednávala jídlo. Na skříňce stál malý přenosný televizor, vedle něho stereosouprava. Pohovka, kožené křeslo. „To je ložnice?“ zeptal se a ukázal na dveře. Zasmála se. „Myslíš, že jsi někde v Ritzu? To je jen přístěnek. Hajzlík je támhle. Omlouvám se za ten výraz. Pohovka slouží jako postel. Stačí zvednout matraci a rozložit ji.“ Drew se dal do práce, když vtom za sebou uslyšel zašustění šatů. Vylekaně se ohlédl, ale už bylo pozdě. Byla rychlá, žádná začátečnice. Shodila pláštěnku, tričko přetáhla přes hlavu a už si stahovala koženou sukni. Drew zvedl ruku. „Ne. Když jsme se domlouvali…. Lhal jsem.“ Strnula v nemotorném předklonu. Sukni měla kolem lýtek a pod ní jen punčocháče, jimiž prosvítal tmavý klín. Oči jí zaplály. Když byla předkloněná, ňadra jí bezmocně visela, takže vypadala velmi zranitelně. „Cože?“ Vztekle se napřímila. „Co jsi to řekl?“ Na prsou a stehnech se na hladké čokoládové kůži rýsovaly krémově zbarvené prasklinky, neklamné znamení, že porodila dítě. „O tohle mi zrovna nejde. Chtěl jsem ti to vysvětlit už venku, ale měl jsem strach, že…“ „Varovala jsem tě. Žádné násilí, žádné perverznosti, žádné…“ Zaťala ruku v pěst a chystala se zabušit na zeď.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253103
99
d av i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
ka m ene
„Ne! Přestaň!“ Drew zvedl obě ruce. Věděl, že stěny jsou tak tenké, že i výkřik by měl stejně katastrofální následky jako zabušení. Snažil se mluvit tiše. „Prosím tě, nedělej to. Podívej se, ustupuji. Nechci ti ublížit, nemáš se čeho bát.“ „Tak co sakra chceš?“ „Potřebuji přesně to, co jsem říkal na ulici. Chci tady strávit noc, to je všechno. Okoupat se. Půjčím si tvé holení a uvedu se do civilizovaného stavu. Pak si vlezu do postele a budu spát.“ Dívka nakrčila obočí. „Jsi zatížený na koupelny? Mám tě umýt? O to ti jde?“ „Vůbec ne.“ I když se snažil vyhýbat se pohledu na její ochlupení, vlastní tělo ho zradilo. Nebylo divu. Ženu, natož nahou ženu, neviděl od roku 1979 a nedokázal si pomoci. Přitahovala ho. Ale musel odolat, a tak soustředil pohled na její hnědou chlapeckou tvář, aby se jí nemusel dívat na ňadra. „Prosím tě, nemohla by sis něco obléct?“ „No tohle?“ utrousila, ale v hlase jí už nezněla zlost. „To mě podrž. Chceš tím říct,“ založila ruce v bok, vystrčila stehno a v očích pobaveně zajiskřilo, „že se ti to, co nabízím, nelíbí?“ „Možná pomůže, když ti řeknu, že jsem duchovní. Lépe řečeno, býval jsem něco jako kněz.“ Přimhouřila oči. „No a? Jedna má přítelkyně spí každý týden se dvěma faráři. Já věřím v rovnost mezi lidmi. Nikoho nediskriminuju.“ Drew se rozesmál. „No vidíš, to je dobrý nápad. Uvolni se, jo?“ „Ale teď vážně. Kolik chceš za noc? Ale žádný sex.“ „Myslíš to vážně?“ Drew přikývl. „Budu muset odejít?“ Zavrtěl hlavou. „Ne. Byl bych raději, kdybys tu zůstala.“ „Nějak se mi to nezdá.“ V duchu počítala. „Tak dobře, dvě stě babek.“ Pokradmu na něj pohlédla, jako kdyby očekávala, že začne smlouvat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253103
100
d av i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
ka m ene
„Zhruba tolik mám asi u sebe.“ Vytáhl obě peněženky. Jednu vzal muži na kopci a druhou zajatci v dodávce. Vysázel peníze na rozloženou postel. „Slyšel jsi někdy o zařízení, kterému se říká hotel?“ Ukázal na své špinavé šaty. „To tam mám jít takhle? Zapamatovali by si mě.“ „A ty nechceš, aby si tě někdo zapamatoval?“ „Řekněme prostě, že jsem stydlivý.“ „Možná, ale také pěkně chladnokrevný,“ řekla s úsměvem, jako by si v duchu opravila mínění, které o něm měla. „Dobře, už chápu. Nemusíš si dělat starosti, tady jsi v bezpečí. Můžeš se vykoupat.“ „Ale kdyby ti to nevadilo…“ začal Drew. Otevřela skříň a vytáhla župan. „Cítil bych se lépe, kdybys…“ Obrátila se k němu a vklouzla do županu. „Kdybys tam zašla se mnou.“ „Ach?“ „Jo, chci se tě na něco zeptat.“
7 Nedodal, že ji chce mít stále na očích. V koupelně si sundal špinavou vestu. Dívka si sedla na židli v koutě a zapálila si marihuanovou cigaretu. „Nechceš si dát šluka?“ nabídla. „Je to proti mému náboženskému přesvědčení.“ „Co ti vadí? Že se uvolníš?“ „Otupuje to smysly.“ Zasmála se. „A to přece nechceme, že?“ Z horké vody ve vaně stoupala pára a orosila zrcadlo nad umyvadlem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS253103