„Dobrá, v tom případě dovol, abych se na něco zeptal: Kdy přijde tvůj slavnej návrat?“ „Brzy,“ odsekl jsem. „Aha. Jenže to říkáš už čtyři roky.“ „Z toho jsem se tři roky učil znova chodit.“ „Ronnie, tu práci musíš vzít. Už nemůžu zařizovat další rozhovory, když nelyžuješ. Lidi na tebe zapomínaj.“ Jenže já flek nevzal a toho léta mě agent poslal do kytek. Přežíval jsem z úspor a věšel příspěvky na svůj účet na Třetím oku – většinou to byly záběry, jak vzpírám nebo jak jdu na fyzioterapii, jenže těch, co na to koukali, ubývalo. Sledoval jsem, jak jejich počet padá pod milion. Pak jsem začal dělat barmana u Červenýho raka, obsluhoval jsem tam starý ochechule, který neměly ani tušení, koho mají před sebou. Bylo to k uzoufání depresivní, tak jsem nakonec zavolal do toho podniku v Utahu a dohodl se s nimi, že to na jednu sezonu vezmu. Rick, co to tu vede, chtěl, abych dával lekce extrémního lyžování. Spočítal si, že by na tom šlo něco trhnout, dokud mě lidi ještě mají v živý paměti. Extrémní lyžování s Ronniem Hawksem, držitelem zlaté medaile v závodě netradičního lyžování Big Snow a šampionem z Extrémních her. A přestože počet příznivců Třetího oka dál upadal stejně rychle jako zájem o virální videa, zabralo to. Starý fanoušci se začali přihlašovat k mýmu účtu, a dokonce vyrazili do hor, aby se ode mě naučili pár triků. On to ve skutečnosti nebyl kurz extrémního lyžování. Žádný strmý srázy, žádný chytání zadních konců lyží do rukou ani Lincolnovy kličky, nic, u čeho
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252938