jasnější a náročnější, chutnější a daleko komplexnější než dřív. Později na svůj první podzimní semestr vzpomínala jako na nekonečnou hostinu pro všechny smysly. Každý den ji bombardovaly nové a nové zážitky, pohledy, vůně i zvuky, až ji to občas vyčerpávalo. Tak moc se její nový život od toho starého lišil. Všechno se jí zdálo nové. Tak třeba jednoho dne, když se procházela po loukách kolem Christ Church College, zjistila, že na ni skrz hustou listopadovou mlhu zírá svýma velkýma, přemýšlivýma a trochu smutnýma očima kráva. Jistě, studenti přece směli na loukách chovat dlouhorohý skot, což také od patnáctého století úspěšně dělali. Jindy zase na historické Merton Street narazila na portýra v buřince nebo na skupinku kluků, kteří na sobě z nějakého nevysvětlitelného důvodu měli sváteční fraky a potáceli se zpět na kolej, přičemž se jeden druhého drželi kolem ramen jako ty nejzamilovanější páry, vzájemně se podpírali a ve volných rukách třímali prázdné flašky. Klidně se mohla vnořit do labyrintu kryté tržnice, nechat se překvapit výrazným pachem čerstvého masa a vzápětí spatřit srnku visící za zadní běhy, dokonalou až na přesně mířený zásah do hlavy. Brzy nato ovšem mohla v jelením parku ve středu města uvidět jinou srnku, bázlivou a s těkajícíma očima. Ten semestr částečně charakterizovalo jídlo. Když zmeškala menzu, jak se brzy naučila vyjadřovat o večeři, kupo vala si v dodávce na High Street pečené brambory s máslem a fazolemi v polystyrenové krabičce. Po vzoru Alison, veslařů a ragbistů se cpala tunami lasagní a česnekového chleba,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252916
zatímco se podzim plížil blíž a noci byly čím dál tím chladnější. Společenské místnosti na kolejích voněly po toastech a horkém čaji stejně jako čajovna na Queen’s Lane, kde lidé vysedávali na dřevěných židlích a dívali se skrz orosená okna. Během formálních večeří na koleji prvně ochutnala šampaňské a portské, které jí natolik učarovalo, že se ho pokusila v křišťálové karafě vynést ven, ale jeden ze služebných ji bohužel zastavil a s dovolením si ji od ní zase vzal. Musela se také naučit nový jazyk. Konzultačním hodinám se říkalo zkráceně konzultačky, studijním poplatkům konta, černobílému obleku pro formální příležitosti sub fusc z latinského sub fuscus, což znamená tmavě hnědá, zkouškám na začátku semestru se přezdívalo inkaso, ex hibicionisté byli ti, kteří dostali v ročníkových zkouškách nejlepší známky, a stipendisti ti, co je dostávali rok co rok. Bylo třeba osvojit si i novou akademickou terminologii, zejména z marxismu a feminismu. A nesměla zapomenout na seznam kritiků, jejichž statě bylo potřeba přečíst, ani na zapsané přednášky. V knihkupectví Blackwell’s si koupila pohlednice města, aby si je mohla vystavit na krbovou římsu. Na stěnu v ložnici si zase přilepila velký plakát reprodukce Klimtova Polibku, na němž ji přitahovala opulentní zlatá barva a tichá jistota v ženině tváři plynoucí z vědomí, že je milována. A jelikož měla pocit, že je to něco, co by měla udělat, investovala do šály v barvách koleje. Do tlusté vlněné modro růžové šály, kterou nosila zavázanou kolem krku, protože jen si ji ležérně přehodit přes rameno jí připadalo příliš snobské, takže když vydechovala, bylo jí o to větší teplo. Nepřidala se k debatnímu klubu pro vysloužilé premiéry
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252916
a politické vůdce Oxford Union, kde se shromažďovali aspirující politici v tvídových sáčkách a manšestrákách hořčicové barvy. Mladí muži — výlučně muži —, kteří se snažili odkoukat chování od svých starších vzorů. Pozvolna začala opouštět široké volné svetry ve prospěch mikin s kapucí a své věrné martensky zkusila zkombinovat s legínami, ačkoliv stehna měla ve srovnání s kamarádkami široká a macatá. Když zrovna neseděla v knihovně, své staré brýle s tmavými obroučkami hrazené zdravotní pojišťovnou si vždycky sundávala. Dokonce se nebránila experimentům s černou tužkou na oči, kterou si v tlustých vrstvách nanášela do vnějších koutků. Přihlásila se do studentských novin a dostala na starost psát zprávy o univerzitním divadelním spolku. Navíc docházela na setkání mladých labouristů a pracovala jako dobrovolnice v Noční lince, která poskytovala poradenství po telefonu. Neváhala se zúčastnit vášnivého pochodu „Vraťte nám ulice!“ a svírat v ruce pepřový sprej, jako by oxfordští násilníci číhali za každým rohem. Po pár týdnech ale sprej nosit přestala, jelikož její svět sestávající z koleje, ulice High Street, barů a fakulty jí připadal bezpečný. Ve srovnání s tím, co si pamatovala z domova, se cítila zhýčkaně, takže nosit něco na obranu jí přišlo přehnané. Kromě toho se mužské pozornosti dočkala jen zřídka, přestože na její koleji studovalo v průměru pouhých osmnáct dívek ročně. Ned se na ni občas ironicky pousmál. Ti dva anglisti z jejího ročníku se chovali velice přátelsky, nezdálo se však, že by o ni jevili jakýkoliv hlubší zájem. Proč by taky měli, když to mohli zkoušet na dívky jako Alison, která trávila noci pitím a chozením po barech, nebo Sophie ztělesňující mladou sportovkyni?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252916