Čtvrtá opice (Ukázka, strana 99)

J.D.Barker nechci mluvit. Pokud jste ochotní zaplatit výkupné v podo­ bě čokoládového dortu, případně jiného daru kulinářské povahy, odešlete podrobnosti své nabídky esemeskou a já zvážím, zda jste na mém společenském žebříčku tak vyso­ ko, aby mi stálo za to…

Porter zavěsil a palcem listoval složkou pojmenovanou Opi­ čí vrah. Do této jediné složky ukládal všechno, co se o něm do­ zvěděl, tedy až do dnešního dne.

Pronásledoval Opičího vraha téměř půl desetiletí. Sedm mrtvých dívek.

Jednadvacet balíčků. Nezapomeň na ty balíčky.

Nikdy by na ně nezapomněl. Strašily ho pokaždé, když za­ vřel oči.

Kancelář nebyla nijak velká, tak deset na osm metrů. Kromě Porterova stolu tu stálo dalších pět. Byly kovové, starší než většina současných zaměstnanců, a rozmístěné zcela náhodně. V zadním rohu stál starý dřevěný konferenční stůl, který Porter našel ve skla­ du na konci chodby. Jeho deska byla poškrábaná a hrubá. Matný javorový povrch zdobily tenké kroužky od stovek skleniček, hrnků a plechovek, které na něm za ty roky stály. Jeden velký hnědý flek Nashovi vždy připomínal Ježíše, i když Porter v něm nikdy neviděl víc než skvrnu od kávy. Už dávno vzdali všechny snahy vyčistit ho.

Za konferenčním stolem stály tři flipcharty. Na prvních dvou visely fotografie obětí V4O a různých míst činu. Třetí byl v tuto chvíli prázdný. Skupina jej používala primárně v rámci brainstormingu.

Do místnosti vešel Nash a podával mu šálek kávy. „Watson se stavil ve Starbucks. Řekl jsem mu, ať se ohlásí nahoře u šéfa a pak přijde sem za náma. Ostatní už taky jdou. Co se ti zase honí hlavou? Cítím kouř.“ „Pět let, Nashi. Už jsem si začínal myslet, že se nedočkáme konce.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252903

ČTVRTÁ OPICE „Je tam ještě nejmíň jedna. Musíme ji najít.“ Porter přikývl. „Jo, já vím. A taky ji najdeme. Vrátíme ji domů.“ To stejné říkal i v případě Jodi Blumingtonové asi před šesti měsíci, ale tu nenašli. Nemohl jít tuhle zprávu oznámit dal­ ší rodině. Už nikdy. „Á, tady tě máme!“ halekala Clair Nortonová od dveří.

Porter s Nashem se otočili od flipchartů. „Bez tebe to tady bylo jako v márnici, Sammy. Dej mi pusu!“ Přešla k němu a objala ho. „Kdybys cokoli potřeboval, stačí za­ volat, jo? Slib mi to,“ zašeptala mu do ucha. „Máš mě tady, čty­ řiadvacet hodin denně.“ Porter byl z jakéhokoli projevu citů nesvůj. Poplácal ji po zá­ dech a odtáhl se. Měl dojem, že musí působit stejně nervózně jako kněz, který opětuje objetí ministrantovi před očima celé kongregace. „Vážím si toho, Clair. Díky, že jsi mi to tady hlídala.“ Clair Nortonová byla u policie téměř patnáct let. Po pou­ hých třech letech, které strávila jako pochůzkář, se stala nej­ mladší černoškou, která dostala odznak detektiva. Podařilo se jí totiž proniknout do jednoho z největších drogových obcho­ dů v historii města. Téměř všem zainteresovaným osobám bylo méně než osmnáct. Celkem se jednalo o dvacet čtyři studentů hlavně ze střední školy Cooley High, třebaže síť se táhla přes šest středních škol. Celý byznys se odehrával výhradně na škol­ ní půdě, což značně ztěžovalo vyšetřování. Vyřešila ho Clair, která vypadala tak mladě, že se mohla vydávat za studentku a pracovat v utajení.

Díky tomuto případu si vysloužila přezdívku Jump Street podle starého seriálu Fox TV, nikdo z kolegů se jí tak ale neod­ vážil říct do očí.

Clair zavrtěla hlavou. „Hlavně bys mi měl poděkovat, že jsem tady tvojemu parťákovi dělala chůvu. Je blbý jako bedna kytu. Vsadila bych se, že kdybys ho zavřel do pokoje, našel bys ho za hodinu na zemi mrtvého s jazykem v elektrické zásuvce.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252903

J.D.Barker „Já jsem tady,“ prohlásil Nash. „A slyším tě.“ „Já vím.“ Otočila se a vyškubla mu kafe z ruky. „Díky, bá­ bovko.“ Za ní vešel do kanceláře Edwin Klozowski, pro většinu prostě „Kloz“. V jedné ruce držel naditý kufřík a v druhé zby­ tek čokoládového zákusku od Little Debbie. „Takže konečně budeme zase v plné sestavě? Už bylo načase. Strávit ještě mi­ nutu na centrále v IT prohlížením harddisku dalšího milovní­ ka porna, jehož vášeň se trochu zvrhla, vrátím se zpátky k her­ nímu designu. Jak se máš, Sammy?“ Natáhl ruku a plácl Por­ tera po rameni. „Čau, Klozi.“ „Jsem rád, že jsi zpátky.“ Hodil kufřík na jeden z prázdných stolů a nacpal si skoro celý cupcake do pusy.

Porter si všiml, že ve dveřích už stojí i Watson, a pokynul mu, aby šel dál. „Klozi, Clair, tohle je Paul Watson. Máme ho půjčeného z forenzního. Trochu nám pomůže. Neviděl někdo Hosmana?“ Clair přikývla. „Mluvila jsem s ním asi před dvaceti minuta­ mi. Projíždí Talbotovy finance, ale zatím na nic nepřišel. Říkal, že dá vědět hned, jak na něco kápne.“ Porter přikývl. „Dobře, tak začneme.“ Přešli na druhou stranu kanceláře a usadili se u konferenč­ ního stolku. Z flipchartu na ně hleděly oběti Opičího vraha. „Nashi, kde máme fotku Emory?“ Nash vylovil fotku z kapsy a podal mu ji. Porter ji přilepil na pravou stranu tabule. „Projedeme si to všechno od začátku.

Pro většinu z vás nebudu říkat nic nového, ale třeba Watson to ještě neslyšel a může přijít s nějakým osvěžujícím nápadem.“ Ukázal na fotku v levém horním rohu. „Calli Tremellová, dva­ cet let, unesená patnáctého března dva tisíce devět. To byla jeho první oběť…“ „O které víme…“ skočila mu do řeči Clair.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252903