Tanner Kingsley se narodil o pět let později než jeho bratr Andrew a tato okolnost jednoznačně předznamenala směřování jeho života. Rodiče se rozvedli, matka se odstěhovala a provdala za jiného muže. Otec pracoval ve vědeckovýzkumném ústavu a oba chlapci, zázračné děti, kráčeli v jeho šlépějích. Jejich otec zemřel ve čtyřiceti letech na infarkt. Skutečnost, že je o pět let mladší než bratr, se Tannerovi stala zdrojem permanentní frustrace. Když na střední škole vyhrál řečnickou soutěž, třídní profesor mu řekl: „Blahopřeji, Tannere. Jsi druhý Kingsley, který tuto cenu získal.“ Když maturoval jako první v ročníku, uslyšel místo pochvaly: „Andrew byl před pěti lety také nejlepší. Musel jsi zachovat rodinnou tradici.“ Při přijetí do tenisového družstva: „Doufám, že budeš stejně dobrý jako tvůj bratr.“ Po promoci: „Váš projev na rozloučenou s alma mater byl velmi inspirující. Připomínal mi Andrewův.“ Vyrůstal ve stínu svého bratra a vztekalo ho, že je vždycky až druhý nejlepší jen proto, že Andrew přišel na svět dřív. Bratři by nezapřeli vzájemnou podobnost – oba byli pohlední, inteligentní a nadaní, ale s narůstajícím věkem se začaly objevovat významné odlišnosti. Andrew byl od přírody plachý altruista, zatímco ambiciózní Tanner družný extrovert. Andrew se v přítomnosti žen styděl, Tannerův vzhled a šarm je k němu přitahovaly jako magnet. Nejdůležitější rozdíl však spočíval v cílech, které si bratři v životě stanovili. Andrew se ze všech sil zapojil do charitativní činnosti a pomáhal druhým, kdežto Tanner toužil po moci a bohatství. * * * 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252683