Jaroslava Černá • Vladislav II.
„Ne, příteli, myslím na tebe, na tvůj sňatek.“ Biskup pozorně sledoval, jak vévoda návrh přijme. „Jak jen můžeš, příteli?“ Vladislav se k němu otočil s nepochopením a bolestí v očích. „Ty, který nejlépe víš… žádná jiná nemůže být jako Gertruda.“ „Nemluvím o lásce, drahý příteli, ale o sňatku ve tvém zájmu a zájmu českých zemí.“ „Ty víš, o čem mluvíš, je to tak? Už máš své plány! Znám tě! Potřebuješ mě přesvědčit, abych se znova výhodně oženil,“ pochopil Vladislav. „Je to tak,“ přikývl biskup. „Ty dobře víš, pane, že jsem ti vždy dobře radil a nikdy mi nešlo o vlastní prospěch. Přijmi i teď moji radu a dobře se rozhlížej, která z dívek by mohla být tvému srdci a postavení milá. A když nebudeš vědět, naznačím ti.“ „Tys už mi nevěstu vyhlédl!“ žasl Vladislav a znova se pousmál. „Ty jsi vždy o krok přede mnou. Ale jestli se mi nebude líbit, jestli bude ošklivá…“ Teď se zase usmál biskup Daniel a vítězným pohledem se zahleděl na Děpolta. Snad to vyjde, dal najevo kníže lehkým přikývnutím. Ve stejném čase „Jak krásný je dnes den!“ Judita se rozhlížela z okna honosného říšského sídla, protože se nesměla otočit do místnosti, dokud ji starší sestra Cecilie sama nevyzve. „Na nebi není ani mráček a lidé začali slavit tvůj velký den už dnes. Všude to jásá…“ „To víš, poddaní se rádi zadarmo najedí a vypijí všechno, co jim král nechal připravit. Někdo také musí v ulicích přihlížet příjezdu významných hostů a každému zvlášť pro98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252682