98
l i b b i e h aw k e r
•
da r boh a slu nc e
lat. Kvůli Mutnofret! Kvůli té, která nosila jeho dítě, jeho nástupce. A co se s ní potom stane? Nepochybně ji pošlou zpátky do Domu žen, kde bude mít štěstí, když uvidí krále jednou za dvacet dní, a to bude muset soupeřit o jeho pozornost s harémem. Tehdy spatřila Thutmose pod jiným úhlem, ne jako rozesmátého, chlapeckého manžela, který házel žabky na hladinu jezera, ale jako vojáka, generála, který dokáže strategicky plánovat líp než kdokoliv jiný v Egyptě. Zachvěla se obavami. „Co mám dělat, Ineni?“ Zvonilo jí v uších a znecitlivěly jí rty. „Musíte počít dítě, vznešená paní. Co nejdřív. Jsem rád, že se k vám vaše sestra zase chová laskavě, ale nenechávejte v Mutnofretině srdci prostor pro naději na trůn. Znám vás obě teprve krátce, ale myslím, že už teď vím, co by si vybrala, kdyby musela zvolit mezi svou sestrou a právem prvorozené.“ Kapitán zavolal, že budou přistávat. Ahmose se s úlevou zvedla. Veslaři vyskočili na břeh a rychle přivázali loď ke schodům. Ineni nabídl Ahmose rámě a ona se ho vděčně chytila. „Nechtěl jsem vás vystrašit, vznešená paní.“ „Já vím, Ineni.“ Zhluboka se nadechla. „Máš samozřejmě pravdu. Mutnofret se patrně nezměnila. Vždycky byla příliš prohnaná, než aby se tak snadno vzdávala. Doufala jsem, že se usadila, ale musím si na ni pořád dávat pozor.“ „A královský syn?“ „Být bohy vyvolená nestačí, abych si udržela manželovo srdce. Už to chápu. I nejlepšího muže zviklá syn. Syn všechno mění.“ „Rád slyším, že to zkusíte,“ řekl Ineni. Jeho hlas zněl suše a připomínal jí Nefertari, její ševelivý hlas a křehkou sílu ve starých rukách. Vzpomněla si, jak na pohřební lodi Nefertari položila Meritamen ruku na stehno, aby ji umlčela. Jak v trůnním sále sevřela Meritamenino rameno a Meritamen vyskočila na nohy a popadla berlu a důtky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252681