Hrdinové kapitalistické práce (Ukázka, strana 99)

98

Porušuje-li zaměstnavatel zákoník práce, měl by zasáhnout inspektorát práce (IP).

Proč to vždy nefunguje? Je to chyba IP? Nebo je problém v jeho možnostech?

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252671

Případy, které IP řeší, se týkají nejrůznějších oblastí pracovněprávních vztahů.

Týkají se i bezpečnosti práce (Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, BOZP). Pro ilustraci vzpomenu setkání se dvěma zaměstnanci IP, kteří o bezpečnosti práce hovořili

ins pe k t orá t prá ce

99

Odpovědět na tuto otázku a zohlednit všechny možné aspekty je obtížné. V obecné rovině platí, že lidé, kteří se obrátili na IP a nebyli úspěšní, vyčítají inspektorům, že posuzují případ podle papírů, které zaměstnavatelé mívají v pořádku. K tomu může sloužit příklad člověka, který pracoval v jedné firmě za minimální mzdu.

Oficiálně zde pracoval vždy podle fondu pracovní doby plus minus 170 hodin podle toho, který byl měsíc. Reálně

měl ale čtyřiadvacetihodinové směny a po každé z nich dva dny volna. To znamená, že většinou odpracoval 240 nebo 264 hodin měsíčně. Všechny papíry, které se svým zaměstnavatelem kdy podepsal, se vztahovaly ke smyšlené pracovní době.

Skutečnost, že pracoval skoro o sto hodin déle, nebyla nikde žádným způsobem zaznamenána.

Takto to fungovalo několik měsíců. Šéf zaměstnanci sliboval, že se pracovní podmínky zlepší a že do budoucna bude pracovat mnohem méně hodin za stejnou mzdu. Zaměstnanec měl zdravotní postižení, a tím pádem poměrně omezený výběr povolání. Nějakou dobu věřil, že se to zlepší, postupně se v práci konflikty množily a nakonec podal výpověď. Obrátil se na IP, ale neuspěl z toho důvodu, že pro jeho tvrzení neexistoval žádný podklad. Zaměstnavatel měl všechny papíry v pořádku, zaměstnanec neměl kromě své vlastní výpovědi žádný důkaz. Stěžovatel vnímal přístup inspektorky úřadu jako nedostatečný. Případ jsem konzultovala s právníky, někteří byli k IP obecně kritičtí, ale v tomto konkrétním případě namítali, že pokud důkazy nebyly, těžko mohl IP konat.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252671

100

na malé konferenci. Oba zaměstnanci IP shodně uváděli, že úřad je zahlcen nejrůznějšími podněty, které se ale často ukazují jako neopodstatněné.

Stává se tak, že u některých zaměstnavatelů musejí provádět opakovaně kontroly, přestože se na místě žádné pochybení nepotvrdilo. Stěžovali si, že i v takovém případě mají povinnost kontrolu provést, protože dostali podnět. Tím se zaměstnávají jejich inspektoři zbytečně a nemají pak čas řešit jiné případy. Zeptala jsem se jich, jak taková kontrola probíhá.

Dozvěděla jsem se, že inspektor nejprve oznámí zaměstnavateli, kdy přijede. Zaměstnavatel k tomu datu připraví podklady a inspektor je zkontroluje.

V tomto konkrétním případě prý zjišťují zejména, zda všichni zaměstnanci prošli školením BOZP. O takovém školení existuje doklad s podpisem zaměstnance.

Namítla jsem, že já sama jsem několikrát podepsala, že jsem byla v BOZP proškolena, ale nebyla to vždy pravda. Na to mi zaměstnanci inspektorátu odpověděli, že to je ale také odpovědnost zaměstnance a že by neměl podepisovat nic, co není pravda.

V obecné rovině mohli mít oba zaměstnanci IP pravdu v tom, že lidé by měli být zodpovědní a nepodepisovat papíry, které neodpovídají realitě, ať už se jedná o školení BOZP, jejich pracovní dobu či cokoli jiného. Otázka ale je, zda je úkolem kontrolního orgánu vést filozofické úvahy

nad zodpovědností, anebo kontrolovat, zda zaměstnavatel dodržuje zákoník práce. Námitce zaměstnanců rozumím snad jedině v tom ohledu, že kvůli ochotě zaměstnanců podepsat cokoli je velmi obtížné pro IP cokoli dokazovat. Na druhou stranu je dobré vést v patrnosti, jak skutečně probíhá přijímání do zaměstnání. Asi ve dvou případech se mi stalo, že jsem se se zájmem na chvíli začetla do dokumentů, které jsem podepisovala, a to zejména proto, že jsem měla z minulosti zkušenost, že jsem je všechny nedostala v kopii a chtěla jsem vědět, co všechno podepisuju.

Pokaždé jsem vzbudila nelibost člověka, který mi papíry dával podepisovat, a raději jsem se dál věnovala už jen podepisování a nesnažila se ty dokumenty číst. Pokud by se měla praxe změnit, bylo by dobré, aby byl přijímání zaměstnance přítomen třeba zástupce odborů, který by dohlížel na to, aby nastupující zaměstnanec nepodepisoval papíry naslepo, informoval ho o jeho právech a dohlížel na to, aby vše probíhalo, jak má. Což by mohlo fungovat za předpokladu, že by odbory v podniku byly a skutečně fungovaly jako protiváha moci zaměstnavatele.

Pro inspiraci IP může sloužit rozhovor, který jsem hned po konferenci vedla s inspektorem BOZP odborů. Ten vyprávěl, jak postupuje při své práci. Když například zjistí, že lékárnička je v prvním patře, kdežto kuchyňka v sedmém, ptá se, jak je fakticky dosažitelná pro člověka, který

Ukázka elektronické knihy