Dívka s mašlí (Ukázka, strana 99)

Přišla domů a prošla celou zahradu. Zjistila, že začaly rozkvétat růžové pivoňky se žlutým středem.

Navždy už měla spojené nádherné květy nezvyklé pivoňky s přátelstvím Zdeňka.

Pivoňky

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252667

Truhlíčky V sobotu ráno budila matka Haničku: „Vstávej, broučku náš zlatý, už je den. Dneska náš čeká radostná práce. Budeme vysazovat kytičky do truhlíčků.“ „Jé, mami, to je prima. Už se moc těším. Máme nějaké rostlinky?“ „Samozřejmě, že máme. Budeme sázet muškáty na sluníčko, begonie do stínu. Ještě k nim přidáme modré lobelky, aby se okna pěkně rozsvítila.“ „Jdeme na to! V čem je problém?“ Hanča citovala tátu. „Ještě, že tě máme, sluníčko moje. Jinak bych se za celý den nezasmála.“ „Jé, mami, podívej, tady je žížala!“ hlásila dívka svůj objev.

Rovnou na kořínkách téhle rostlinky.“ „Vezmi ji a odnes na kompost. Tam nám bude prospěšná.“ „A jak?“ „Tím, že prolézá celou hromadou, provzdušňuje zem, okysličuje ho. Všechno pak líp zraje a kompost je výživnější. Živí se rostlinnými zbytky, přemele je na jemnou zem. Pak je pěkný výživný kompost.“ „Myslíš, že zůstane na kompostu?“ „Asi ano.“ „Tak já jí občas donesu něco od oběda, aby neměla hlad.“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252667

„Prosím tě, ona tam má bašty až dost.“ „Jakou baštu máš na mysli?“ zeptala se vážně dcera. „Všelijaký plevel, zbytky kořínků. Nepohrdne ani nějakým mrtvým hmyzem. Řízek s bramborem si určitě nedá.“ „Není hloupá? Řízky miluju nejvíc ze všeho jídla na světě.“ „A taky svíčkovou, kachnu, králíka, krupicovou kaši a spoustu jiných dobrot,“ smála se maminka. „Jé, když o tom mluvíš, už mám skoro hlad,“ prohlásila Hanča po chvíli sázení.“ „Ještě zasadíme rostlinky do tří truhlíčků a půjdeme na svačinu. Budeme truhlíky zalévat ráno a večer. Při zalévání na ně nemá svítit sluníčko. Vždycky prstíčkem zjistíš, jestli je zem u kytiček suchá, nebo vlhká. Podle toho pak zaléváme. Vždycky ke kořenům, ne na listy,“ radila dceři. Chtěla ji naučit, jak správně kytičky zalévat.

Jednou Hanička přišla ze zahrady s pláčem. „Copak se ti stalo, holubičko moje?“ „Mami, v jednom truhlíčku kytičky umřely.“ „Jak je to možné?“ „Nevím. Asi jsem je špatně zalévala. Možná jsem na ně málo mluvila. Leona říkala, že se má na kytky mluvit. Líp rostou.“ „To je nějaké divné,“ kroutila hlavou matka. Běžela se podívat na tu spoušť. „Máš pravdu! Na tomhle okně jsou všechny sazenice pryč!“ Začala opatrně pátrat v zemi pod rostlinkami.

Neobjevila tam nic.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252667