*38*
V kovářově chalupě ten podvečer bylo roztopeno a teploučko. Kovář pozval celou společnost k sobě domů a to včetně Hromďase. Tomu se původně moc nechtělo, namítal, že práci zanedbal a kdesi-cosi.
Navíc
(což
nepřiznal)
čarodějové,
mágové,
černokněžníci… prostě celý čarodějný národ slaví jiné svátky než zrovna štědrý večer. Ale pak kovář prohlásil: „Na nalezení Martina jsme se podíleli spolu, tak také zasedneme spolu ke štědrovečernímu stolu,“ a Hromďas si řekl, že prostě jeden večer stráví ve světě lidí. Jarmína zaběhla do svého krámu pro nějaké cukrové dobroty a pak je začala čančat na dřevěné misky. Librunka učila Martina, jak se peče kapr na modro a kovář si poctivě nacpal čibuk, což dělal jen párkrát v roce, a zašel si zabafat do kovárny. Hromďas se zájmem pozoroval tu toho, tu onoho a užíval klidu a téměř ticha, jež se po usedlosti rozhostilo. Napadlo ho, že by zašel na kus řeči za Ferdou, ale když nakoukl do vrat stáje, uslyšel, že valach s Bělkou vedou milostnou konverzaci, a tak zase potichu vycouval na mrazivý vzduch. Když se vrátil do stavení, tak se zdobil vánoční stromeček. Librunka odkudsi
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252657