Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252601
Voda ja ko dopravní cesta
Lidé velmi brzy pochopili, že jedním z nejsnazších způsobů dopravy, především zboží a těžkých nákladů, je voda. Nejprve se plavili po řekách a jezerech, později se odvážili i na moře. Tím hybným momentem, který skokově posunul naši civilizaci směrem kupředu, byla inovace, zdokonalení lodě. Dlouhé tisíce let lidé spoléhali především na sílu paží veslařů a plachta byla jen pomocným nástrojem. Vítr byl považován za velmi nespolehlivého pomocníka. Když tedy srovnáme fénické starověké galéry a veslice z doby Benátské republiky, nevidíme v jejich konstrukci zásadní rozdíl. Není proto divu, že s těmito plavidly se mořeplavci omezovali jen na cesty po Středozemním moři. Pravda, norskému Vikingovi Leifu Erikssonovi se kolem roku 1000 podařilo na lodi, vzhledem velmi připomínající římskou galéru, objevit v oblasti New Foundlandu pobřeží Ameriky. Snaha Vikingů o kolonizaci Ameriky však z důvodu nástupu Malé doby ledové skončila krachem. Bylo tedy nutno čekat další dlouhá staletí, než lidská civilizace zdokonalila plachetnici tak, aby mohla křižovat i proti směru větru. Tím se lodě staly více nezávislými a především rychlejšími. Jedním z prvních typů takových lodí byla karavela, z dnešního pohledu malá, většinou jen 20 metrů dlouhá loď, nejčastěji se dvěma stěžni vybavenými dvěma
trojúhelníkovými, tzv. latinskými plachtami. Právě takový typ lodi použil Kryštof Kolumbus pro svou výpravu do Ameriky, téměř přesně o pět století později po Leifu Erikssonovi. Před odvahou dobrodruhů jako byl Vasco de Gama, Thomas Cook nebo Kryštof Kolumbus je nutno se v úctě poklonit. Někdy jsou jejich cesty srovnávány s letem člověka na Měsíc. Nechci vůbec znevážit odvahu prvních astronautů, kteří se vydali na objevnou cestu k našemu vesmírnému souputníkovi. Pro mě však středověcí mořeplavci představují zcela jinou ligu dobrodruhů. Američtí astronauti znali
Plachetnice dodnes vzbuzují u každého člověka vlnu emocí. Řeka Garrone umožňuje vplout do města Bordeaux i takovýmto námořním trojstěžníkům. Bordeaux, Francie, 2013.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252601
VO DA VČ E R A, DNE S A ZÍT RA
vzdálenost k Měsíci na milimetr přesně, jejich námořní kolegové však o svém cíli měli jen velmi mlhavou představu. Jen si například představte zásadní rozhodnutí takového Kryštofa Kolumba, když vyčerpal na cestě do Ameriky polovinu zásob pitné vody. Naprostá většina smrtelníků by se obrátila k domovskému přístavu, kam by dorazila s poslední kapkou vody. Nic by neobjevili. Jinak uvažovali slavní mořeplavci. Šli do rizika. Pluli stále kupředu s tím, že věděli jediné – musí dorazit k pevnině dříve, než spotřebují zbytek vody. Jinak zemřou. Co hnalo tyto dobrodruhy k výpravám, jevícím se na první pohled jako zcela sebevražedné? Říká se, že lidský druh je od přírody líný a že všechny vynálezy a objevy naše civilizace získala až v okamžiku nouze. Podobně tomu zřejmě bylo i se zámořskými objevy. Až do 14. století všechny geografické objevy probíhaly téměř výhradně po souši. Ve starověku byli zdatnými mořeplavci Féničané a Kartaginci, ti se ale vždy plavili jen podél pobřeží. Kontakt s novými civilizacemi a rozvoj obchodu s Asií se uskutečňoval jen pěšky nebo na koňském hřbetu. Roku 1453 dobytím Konstantinopole osmanskými Turky však zaniká Byzantská říše a křesťanská Evropa je naráz odříznuta od bohatství Indie a dalších zámožných asijských států. Trpí
obchod s luxusním zbožím, panovnickým pokladnám dochází zlato a stříbro, znehodnocuje se měna, na trhu se stává nedostatkovým například i střelný prach. To se stalo motivací pro nalezení nové cesty do Indie. Odvaha tehdejších mořeplavců nastartovala obrovský rozvoj lidské společnosti, jejich objevy se staly symbolickým mezníkem v posunu naší civilizace. Z bohatství amerického kontinentu měli zpočátku zisk pouze Španělé. Portugalci, Angličané a Francouzi spíše jen paběrkovali. Brzy se však zjistilo, že Země je podstatně větší, než si lidé představovali, a cesta do Indie je delší. Bylo potřeba dalších inovací, zlepšení lodí, aby nová generace dobrodruhů dokončila to, co nedokázal Kolumbus – obeplout planetu. To se podařilo jako první výpravě Portugalce ve španělských službách Fernão de Magalhãese. Jedinou lodí této výpravy, která plavbu dokončila, byla Victoria, trojstěžňová karaka, tedy jen vylepšená Kolumbova karavela. Magalhãesova výprava sice byla úspěšná, nicméně prokázala, že cesta z Evropy do Indie západním směrem kolem Ameriky je podstatně delší než východním, tedy okolo afrického mysu Dobré naděje. Další výpravy následovaly za cenu velkých ztrát na životech námořníků, valná část jich cestou umírala na kurděje a různé tropické choroby,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252601