A ten, co je taxikář, řekne: – Ale že já se ještě něčemu divím, mě už v životě nic přece nepřekvapí, já zažil třetí světovou válku, tenkrát ve východním Německu, lampasáci chystali vojenský cvičení Varšavský smlouvy, čtyři měsíce se to plánovalo a pak bác a za dvě a půl hodiny bylo po všem, paráda, všechno tam bylo, včetně výbuchu atomovky, od tý doby jsem klidnej člověk, protože vím, že když vypukne třetí světová, nebude to dlouho trvat. A ten, co je hasič, se postaví a podívá na teploměr a řekne: – Jen osmdesát devět? Tak to je málo. Moc větráte, chlapi! Takhle se nezmasakrujeme. A pak se posadí a řekne: – Odpálili atomovku, jo? A ten, co je taxikář, řekne: – Ne opravdovou, i když to jeden generál taky navrhoval, to byla jen taková bomba z nafty, ale hřib, ten tam vyrost velkej, moc pěknej, a já na vlastní oči viděl, jak polskýho paragána přejel náš tank, dvaasedmdesátka, chudák řidič, mladej kluk, on zahlídnul tak akorát ty jeho šňůry, nemohl nic dělat, z tanku ho vynášeli, ale s tím se počítá, že jo, na cvičení jsou ztráty deset procent, to pro armádu nic není, jeden ztracenej paragán, takovejch tam skončilo víc. A ten, co je v důchodu, řekne: – Byl jsem u doktora pro prášky. My si u toho JARO
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252573
vždycky pokecáme, co čtu, on totiž taky čte, jak mi je a tak, co ta moje důchodová deprese, to mi pomůže. A nakonec mi povídá, to nic není, ty vaše problémy, tyhle deprese, to, že nemůžete vůbec spát, to má každý důchodce, říká mi psychiatr, to má každej, nespavost a tíhu, já mám teď pacienta a ten trpí tím, že když jede autem, tak zabíjí ty nevinný tvorečky na cestě, trápí ho, že je masový vrah, že jich při každé jízdě autem zabije tisíce – mravence, broučky, mouchy, komáry, vosy, včely, pavoučky, a co s tím má dělat. Jeho děsí, že je masový vrah, stejně jako Hitler. – No vidíš, tak to seš na tom dobře. – Jen fakt spím čím dál tím hůř. Já někdy nespím vůbec. – Tak o to víc zase čteš, ne? – No jo, ale co mi je? A v odpočívárně ten, co prodává auta a jezdí na ryby, řekne: – Jsem teď potkal Moniku, víš, jak tam s náma jednou byla v létě. A ten, co rozváží psí žrádlo, řekne: – Ta měla IQ automatický pračky. Vypnutý. – Ale zas, jak strčila tu flašku mezi kozy, tos zíral. Všichni jsme zírali. – To jo, ty vole. Ale viděl si ji teď, jak to má všechno povislý? – No, to snad šlo z roku na rok, ty vole. 98- - - - - 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252573
– Mezi náma, ty to máš taky povislý. A oba se podívají na svoje břicha. Povolí je. Zatáhnou. Povolí. Zatáhnou. – Jestli to není nějaká epidemie… A v potírně ten, co je taxikář, řekne: – Někdo řekne Pražandy, ale já vám řeknu, nejlepší jsou východní Němky, ty Němky na nás na tom cvičení byly tak hodný a my se jim tak líbili, že kluci, co hlídali vrtulníky, najednou nebyli, jen samopaly tam měli dál opřený, a náš plukovník, co přišel na kontrolu, se mohl zvencnout, když je načapal, jak se pod vrtulníkama muchlujou s Němkama, a nakonec ho trefil šlak, ale s tím se počítá, úmrtí jsou deset procent, to se nedá nic dělat, když cvičíš třetí světovou válku. A ten, co je v důchodu, řekne: – Poslouchej, já měl jednou taky Němku. V létě na Lipně ve stanu. Pršelo, ve stanu na nás kapalo a ona celou dobu opakovala: Achtung, nicht rebjata. Achtung, nicht rebjata. To byla moc hezká vlastizrada, tahle Němka. – Ta tě asi hezky povozila na kolotoči, když na ni furt hezky vzpomínáš. – To jo. A ten, co je hasič, si drbe kartáčem paže, břicho a ruce, až to stříká, a řekne: – Tak to máš dobrý, to ses naučil v jedný chvíli najednou německy i rusky. Oni po nás teď v práci JARO
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252573