a plodnost — toho moc nenaznačovalo, že jde o nějakou konkrétní kulturní událost. Naopak, všechno okolo křičelo: „Port Coriol“. Viděla, jak si ándriská akrobatka hraje s koulí vody, jak se Harmagián směje vtipu jakéhosi Larua a skupinka Lidí si užívá připojená na přenosnou simovou stanici. Dalo se tu sedět. Tančit. Byly zde koutky plné polštářků, světelných koulí a hlasitých návštěvníků. Objevovala se a zase mizela oblaka kouře — snad ne rudotrávy, doufala Sidra. Kakofonie vůní: pot, sliz, jídlo, peří, květiny. Obchodník s ručně vyráběnými šperky. Moder předvádějící mazlíčkobota s plovacími blánami a očima jako drahokamy. Převrácený tác s lusky cukrového hrášku. Vymetený tác od smažené kořenové zeleniny. Hovor v nejrůznějších jazycích protínalo bzučení a klapání elektroniky a implantátů, a pod tím vším bylo slyšet hutné tuc‑tuc‑tuc, při kterém tanečníci jančili a houpali se. Sidra zpracovávala, zpracovávala a zpracovávala, ale díky zdem se nikdy nemusela rozpínat příliš daleko. Bylo to příjemné. Bylo to správné. „Chilli!“ ozval se hlas. Z druhé strany kruhovitého baru na ně mával Ándrisk. Sidra ho nepoznávala, ale Chilli očividně ano. Odspěchala za ním s rukama nad hlavou. Jeden Harmagián si všiml, že se Chilli blíží, uvolnil jí u baru místo a uctivě stočil úponky. Sidra ucítila, jak jí dráhy rozehřál úžas. Byl na tomhle měsíci někdo, kdo Chilli neznal? „Hist ka eth, reske,“ řekla Chilli a natáhla se přes bar, aby mohla Ándriska obejmout. Ráda tě vidím, příteli. Výslovnost měla neučesanou, ale zdálo se, že Ándriskovi to ani v nejmenším nevadí.
/96/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252565