a plodnost — toho moc nenaznačovalo, že jde o nějakou konkrétní kulturní událost. Naopak, všechno okolo křičelo: „Port Coriol“. Viděla, jak si ándriská akrobatka hraje s koulí vody, jak se Harmagián směje vtipu jakéhosi Larua a skupinka Lidí si užívá připojená na přenosnou simovou stanici. Dalo se tu sedět. Tančit. Byly zde koutky plné polštářků, světelných koulí a hlasitých návštěvníků. Objevovala se a zase mizela oblaka kouře — snad ne rudotrávy, doufala Sidra. Kakofonie vůní: pot, sliz, jídlo, peří, květiny. Obchodník s ručně vyráběnými šperky. Moder předvádějící mazlíčkobota s plovacími blánami a očima jako drahokamy. Převrácený tác s lusky cukrového hrášku. Vymetený tác od smažené kořenové zeleniny. Hovor v nejrůznějších jazycích protínalo bzučení a klapání elektroniky a implantátů, a pod tím vším bylo slyšet hutné tuc‑tuc‑tuc, při kterém tanečníci jančili a houpali se. Sidra zpracovávala, zpracovávala a zpracovávala, ale díky zdem se nikdy nemusela rozpínat příliš daleko. Bylo to příjemné. Bylo to správné. „Chilli!“ ozval se hlas. Z druhé strany kruhovitého baru na ně mával Ándrisk. Sidra ho nepoznávala, ale Chilli očividně ano. Odspěchala za ním s rukama nad hlavou. Jeden Harmagián si všiml, že se Chilli blíží, uvolnil jí u baru místo a uctivě stočil úponky. Sidra ucítila, jak jí dráhy rozehřál úžas. Byl na tomhle měsíci někdo, kdo Chilli neznal? „Hist ka eth, reske,“ řekla Chilli a natáhla se přes bar, aby mohla Ándriska obejmout. Ráda tě vidím, příteli. Výslovnost měla neučesanou, ale zdálo se, že Ándriskovi to ani v nejmenším nevadí.
/96/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252565
„Ses sek es kitriksh iks tesh.“ Říkal jsem si, kdy asi dora‑ zíš. Natáhl se přes bar k Blueovi a objal i jeho. „Bez vás dvou to není žádná pařba.“ Zelenýma očima loupl po Sidře. „A kdopak je tohle?“ Chilli položila Sidře dlaň mezi lopatky. „Moje dobrá kamarádka Sidra, na Port přiletěla teprve nedávno a hned potom ji moje maličkost zaměstnala.“ Kývla na Ándriska. „Sidro, tohle je Issek, jeden z nejlepších barmanů na tomhle kusu šutru.“ „Jeden z nejlepších?“ podivil se Issek a zamlaskal. „A kdo je lepší?“ Blue se provokativně usmál. „Pere’tek v Pískovně t‑točí rychleji než ty.“ Issek obrátil oči v sloup. „Pere’tek má chapadla. To se nepočítá.“ Pocuchal Blueovi vlasy a obrátil pozornost k Sidře. „Sidro, moc mě těší. Zvu tě na první drink. Co si dáš?“ „No…“ Sidra nevěděla, jak odpovědět. To, že je schopná přijímat tekutiny, je něco jiného než vědět, které by si měla koupit. „Já nevím…“ Chilli se na Sidru potajmu povzbudivě podívala. „O Třpytadlení je zvykem pít to, co pochází ze stejnýho místa jako ty. Nebo aspoň ze stejný kultury. Prostě, co se tomu nejvíc blíží.“ „No jo,“ podotkl Issek a zdvihl pařát. „To ale platí, když si pití kupuješ sama. Pokud platí někdo jiný, pak to musí být z jeho domoviny. Takže protože platím já,“ — lehce se uklonil — „dostaneš něco, čím je proslavené moje domovské město Reskit. Slyšelas někdy o nápoji tishsa?“ „Neslyšela.“
/97/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252565
Issek vzal ze stolu za sebou vysokou štíhlou keramickou lahev. „Tishsa se vyrábí z mízy stromu, s jehož jménem tě nebudu zatěžovat. Roste v mokřadech na východ od Reskitu. Podává se na dva tradiční způsoby: čistá a pořádně horká, nebo…“ — začal lít pramínek inkoustově hnědé tekutiny do malého kalíšku — „… se podává v pokojové teplotě s…“ — odzátkoval druhou, menší lahev — „s kapkou nektarového sirupu, aby se vyrovnala hořkost, a…“ — vytáhl malou krabičku — „… se špetkou soli na dorovnání chuti.“ Celou směs dvakrát rychle zamíchal dlouhou tyčinkou a pak podal kalíšek Sidře. Sidra mu poděkovala a tishsu si vzala. Dobře si uvědomovala Issekův dychtivý pohled. Pozvedla kalíšek k ústům a napila se. Pádící řeka. Hořící papír. Les v mlze. „Páni,“ řekla Sidra. „To je moc dobré.“ Issek hrdě přikývl a pera se mu načechrala. Chilli i Blue vypadali potěšeně. „Jak to chu‑chutná?“ zeptal se Blue. Sidra odpověděla popravdě: „Jako les.“ Chilli se celá rozzářila a pak se opět začala věnovat Issekovi. „A co tu máš pro děcka z kolonií?“ zeptala se a ukázala na sebe a na Bluea. „Pro planeťáky jen to nejlepší,“ odpověděl Issek s rošťáckým úsměvem. Přikryl si ruku tlustou utěrkou, natáhl se dozadu a vytáhl chlazenou zapečetěnou lahev. Chilli i Blue se rozesmáli. „No to snad né,“ pronesla Chilli tónem, který naznačoval pravý opak. Blue si prsty přejel po tvářích a vydechl. „To bude noc!“ Uchopil lahev a ukázal ji Sidře. Palírna U Bílé duny, stálo na vinětě. Husťácký nakopávák z Gobi šest.
/98/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252565