| Jak šly dny, měsíce a roky | 1. října Zavedení celní unie s Německem umožňuje i říšským Němcům nakupovat na území protektorátu za říšské marky. Bohatě toho využívají a zájem projevují hlavně o kožešiny, hodinky, boty, léky, drůbež, rozinky, cukrovinky či lihoviny. Na vnitřním trhu válčícího Německa tento sortiment již pocítitelně chyběl a v Čechách a na Moravě bylo možno vše pořídit o cca 22 procent levněji.
27. října Míra protižidovských opatření na území Protektorátu Čechy a Morava dosahuje tragicky absurdní podoby. Teprve jednadvacetiletý, ale myšlenkově hluboce vyzrálý básník Jiří Orten, jeden z nejtalentovanějších tvůrců své generace, který si jako Žid vynuceně i dobrovolně volí roli svědka („K ničemu jinému nebyl jsem zrozen na tuto zemi, než abych svědčil, jsa přichycen svou vahou, svou tíhou i svou lehkostí.“) si zapisuje do své deníkové Žíhané knihy: „Nemohl jsem na dnešek dlouho usnout a přemýšlel jsem a rovnal si v hlavě všechny ty zákazy, které se mne nějak, byť sebeméně, dotýkají. Napíšu si sem ty zákazy, na které si vzpomenu, a až je napíšu, nechám pod nimi ještě hodně veliké místo pro ty, které se dostaví po dnešním dni... Nesmím vycházet z domu po osmé hodině večerní. Nesmím si najmout samostatný byt. Nesmím se stěhovat jinam než do Prahy I. nebo V., a to jako podnájemník. Nesmím chodit do vináren, kaváren, hostinců, divadel a na koncerty, kromě jedné nebo dvou kaváren pro mne vyhrazených. Nesmím chodit do parků a sadů. Nesmím chodit do městských lesů. Nesmím se vzdalovat za obvod Prahy. Nesmím (tudíž) jet domů, do Kutné Hory, a nikam jinam, leda na zvláštní povolení gestapa. Nesmím jezdit v motorových vozech tramvají, jenom v posledním vlečném voze, a má-li tento střední vstup, tedy jenom v jeho zadní polovině. Nesmím nakupovat v jakýchkoli obchodech jindy než mezi 11. až 13. a 15. až 17. hodinou. Nesmím hrát divadlo a být jakkoli jinak
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252527