Zdraví stojí na našem hodnotovém žebříčku velmi vysoko. Zdraví pro nás i celou rodinu je nejčastějším přáním do budoucna. I přesto, že můžeme vidět spoustu lidí, kteří dokážou vést spokojený a naplněný život i s různými zdravotními problémy, obecně je prostě přání být zdravý jedno z nejsilnějších. Pak ovšem zůstává záhadou, proč je pro mnoho lidí problém něco pro své zdraví udělat. Samozřejmě to vyžaduje jistá omezení, disciplínu a vlastní aktivi tu. A to se mnohým nechce. Raději sáhnou po oblíbeném příkladu někoho, kdo zdravě žil, a stejně mu to nevyšlo, onemocněl nebo měl nehodu. Takoví lidé samozřejmě budou vždy, a tak budou vždy i alibi, že zdraví je něco, co jde zcela mimo naše možnosti. Mnozí se tak s lehkým srdcem vzdávají odpovědnosti za to, co považují pro život za zásadní. Není to paradox? Podobné chování je časté i tehdy, když nějaká nemoc přijde: prostě se mi to stalo a je na lékařích, aby mě vyléčili. Vlastní odpovědnost často zcela chybí. Opak je ale pravdou. Neseme odpovědnost za své zdraví, případně spoluodpovědnost za své uzdravení. Ano, není to jednoduché a výsledek je nejistý. Ale myslím, že je naší povinností se aspoň sna žit. Souvislost našich nemocí s naším životem sice není vždy patrná na první pohled, ale to neznamená, že neexistuje. Pojďme tedy zkusit hledat alespoň základní souvislosti. Nebude to neomylný návod na dokonalé zdraví ani na uzdravení. Opět ale nabízím náměty k přemýšlení, vlastní i zprostředkované zkušenosti a poznatky z knih, které mě oslovily. Převzít odpovědnost za své zdraví je součástí odpovědnosti, kterou máme vůči svému životu. Ne znamená to, že bychom se měly vzdát klasické medicíny, pokud je to nezbytné, nebo dokonce preventivních prohlídek, které naopak k péči o zdraví neodmyslitelně patří. Ale samy o sobě nestačí, zásadní je náš aktivní přístup k životu, ke zdraví i k případnému léčení. Věřím, že každá nemoc v sobě nese zprávu o tom, že někde v našem životě nastala chyba – v našem životním stylu, v myšlení, vzorcích chování, v emocích, ve vztazích. To vše má na zdraví zcela zásadní vliv.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252511
OTÁZKY A ODPOVĚDI Je tedy čas se nad svým zdravím a vším, co se k němu váže, zamys let. Vezměte si prosím tužku a poznámkový blok, ponořte se zase na chvíli do minulosti a prozkoumejte, jak to se zdravím a nemocemi máte.
* * * * * *
Trpíte nadměrnými obavami, které vám komplikují život? Čeho jste se bála v dětství? Pomáhali vám rodiče překonávat strach? Byla jste jako dítě často nemocná? Jaké výhody vám z toho plynuly? Máte dnes nějaké zdravotní problémy? Jaký mají dopad na váš život? Máte někoho, kdo vás povzbuzuje? Co byste ve svém životě změnila, kdybyste se nebála?
ӹӹ Helena, 64 let, důchodkyně, dobrovolnice, synové 35 a 33 let, rozvedená
Moje dětství bylo plné strachů, které nikoho nezajímaly. Když jsem byla občas nemocná, pro rodiče to byla jen další komplikace, rozhodně mi z toho neplynuly žádné výhody. Možná ale právě díky tomu se svými nemocemi příliš nezabývám. Nějaké problémy mám, jako většina lidí v mém věku, ale snažím se s nimi naučit žít, jak nejlépe to jde. Se vším si musím poradit sama, má nejbližší přítelkyně žije v cizině, ale když jsme jednou za čas v kontaktu, je to, jako bychom se viděly včera. Nenapadá mě nic, co bych chtěla ve svém životě změnit, a těším se, co přijde.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252511
ӹӹ Alena, 63 let, důchodkyně pracující pro neziskovou organizaci, šest dětí 20–43 let, vdaná
Strach dobře znám. V dětství se mi zdály děsivé sny. Stále mě někdo vraždil nebo se o to snažil. Chodívala jsem v noci k mamince do postele. Strach o děti, o vnoučata mám jako každá máma. Někdy v noci, když nemohu spát a zrovna mě něco bolí, se bojím i o sebe, tedy hlavně o zdraví, ráda bych tu se svojí rodinou byla ještě dlouho. Jako dítě jsem příliš nemocná nebyla, a když se tak stalo, užívala jsem si, když si maminka sedla ke mně a vyprávěla mi, co dělala s přáteli a sourozenci jako malá. Někdy jsem se dokonce snažila si nemoc přivodit, třeba jsem šla běhat v zimě málo oblečená. Ale já se spíš otužila. Myslím, že i dnes mi zdraví slouží dost dobře. Bolí mě jen záda nebo kolena. Někdy to trvá pár měsíců, ale zase to nějak odejde. Čeká mě ale operace šedého zákalu, té se bojím. Povzbuzují mě všichni, za to jsem moc vděčná. Kdybych pořád vše neřešila, tolik nepracovala, nestarala se o druhé, tak bych víc cestovala. Možná bych o tom ještě mohla přemýšlet… Mrzí mě, že se nedomluvím. Ale ráda bych jezdila i po republice, taková pěší pouť třeba do Jablonného v Podještědí, to by byla krása. Proč to vlastně neudělám?
ӹӹ Soňa, 53 let, asistentka, svobodná
Když člověk žije sám a přijdou problémy nebo nejasné zdravotní potíže, přijdou i obavy. Znám velké strachy i úzkosti. Celoživotně mám strach z války a tíží mě „všechny problémy světa“. I jako dítě jsem byla často nemocná a asi díky tomu ke mně byla máma vlídnější. Nejrůznější zdravotní problémy mě provázejí pořád. Dnes už vím, že úzce souvisejí s mým životem, a snažím se dělat, co můžu, aby ten dopad byl čím dál menší. Jsem vděčná za několik blízkých lidi, kteří jsou se mnou neustále ve spojení a podporují mě. Celý život mě provází i existenční strach, protože v tom jsem odkázaná jen sama na sebe. Kdybych se nebála, prodala bych byt
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252511