„Ty na nás nemluv, ty špinavá chátro, nebo ti vyříznu jazyk. Radši řekni svýmu drzýmu kumpánovi, aby nám dal to, co nám slíbil!“ zařval na něj jeden z těch tří a já pochopila, že jde opravdu do tuhého. V tom se mi málem zastavilo srdce, protože mě kdosi chytil za zápěstí a druhou ruku mi přiložil na ústa, abych nevykřikla. I tak jsem ze sebe ale vydala přidušený výkřik, a to tu osobu donutilo mě rychle odtáhnout z mého úkrytu nepozorovaně za roh domu, kde se se mnou rozběhl k zadním dveřím, do kterých mě nekompromisně nacpal. Nezmohla jsem se vůbec na nic, byla jsem jako otupělá a chtělo se mi strachy brečet. Když se mi podařilo přestat se třást, uvědomila jsem si, kdo proti mně stojí. Panebože… černočerné vlasy, azurové oči se zelenými paprsky, černá košile… Díval se na mě se starostlivostí v očích a tiše se zeptal: „Jsi v pořádku?“ Byla jsem lapená v jeho očích a nedokázala mu odpovědět. Stál tu přede mnou, mluvil na mě, a přesto mi připadal, jako by nebyl skutečný. Jako by ho někdo vytrhl z mytologické knížky a snažil se mi vsugerovat, že báje nelžou. Teď, když stál tak blízko, na mě opravdu se svým éterickým vzezřením působil jako mytická bytost, která nepatří do našeho světa. „Musíš odsud odjet,“ naléhal na mě sametovým hlasem. „Není to tu bezpečné.“ Ten hlas. Já ten hlas znám, napadlo mě, ale byla jsem tak vnitřně zesláblá, vylekaná a zmatená, že mi nešlo ani myslet. V hlavě jsem měla jen explozi strachu a chaosu, která se mi tříštila do celého těla. Ten kluk na nic nečekal, popadl mě za loket a táhl mě do přední části domu, odkud se ozýval kravál s hudbou a lidi se tu dál nerušeně bavili. Netušila jsem, kam mě vede a co má v plánu, ale plně jsem se mu oddala a neprotestovala jsem, protože z jeho rychlých úvah bylo patrné, že mě chce odsud dostat, a to jsem chtěla i já. Kolem nás skotačilo a tancovalo aspoň čtyřicet lidí, ale všichni už byli tak opilí, že nás nikdo nebral na vědomí. „Mel!“ zavolal k mému překvapení na Melanii, která stála opodál s našimi kabáty v rukou a okamžitě se k nám úlevně rozběhla. Oni se znají?! „Odjeďte odsud!“ „Pořád nemůžu najít Alexandru,“ zanaříkala a zděšeně si prohlížela můj šokovaný obličej, rozevláté vlasy, poškrábanou paži a špinavé šaty.
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252492