jí neprozradil to s jeho úlohou pro jejich rasu a budoucnost. Něco jí ale odtajnit chtěl. Vytáhl kresbu s její podobou a strčil jí ji před oči. „To kvůli tomuhle? Co plánuješ, Axi? A jak vůbec dokážete být…“ zaútočil na ni pak triumfálně už jen prozrazením její totožnosti. Žena prudce vstala a vztekle reagovala: „Je to právě teď nutné rozebírat? On možná trpí nebo udělal chybu, kterou nedokáže sám napravit. Pěstouni utekli a my tu tlacháme, místo abychom se chlapci pokoušeli pomoci. Moc strkáš nos do cizích záležitostí, Alanbirde. Uvědom si, že i tvůj dar má stinné stránky. Tak nám ponech právo být rovněž nedokonalé. Nic zlého jsme neprovedly. Jeden vystrašený zlobivý kluk se nepočítá, když navíc zranil mého…“ Andraxela se kousla do rtu a odmlčela se, načež se bez okolků přenesla do chlapcova pokoje. Alanbird to předpokládal, tak se tam objevil v závěsu za ní. Anvivia se matky nikdy nebála, nyní ji však našel třesoucí se pod pohledem té, o níž nevěděla, že sdílí její tělo. „Viv, prosím tě, necháš nás o…“ pokusil se ji zcela zbytečně ochránit, protože vzápětí zmizela ve vedlejším pokoji. Sám ovšem k nelibosti Andraxely, snažící se ho vypakovat z místnosti, na její nepříjemný pohled patřičně nereagoval. Povzdechla si tedy a rezignovala. Pak se tam objevila jakási divně nehmotná vedle Asirty, která se rozhlížela kolem. Vázy s růžemi ji dojaly a pohled na nehybné tělo chlapce rozlítostnil. Alanbird v šoku zíral na zdvojení své matky, které nechápal. Ale hodlal se na to zeptat bratrů. Nyní však pozoroval, jak se Andraxela 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252308
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.