Skip to main content

Vadí, nevadí (Ukázka, strana 99)

Page 1

Ja m e s Pat t e r s o n

•

va d í , n e va d í

Kapitola 34 Owen vypadal, jako by se chystal vyloupit obchod, ale to se zdálo jen mně. Pro ostatní uvnitř byl jen další fanoušek Applu, prohlížející si pulty s iPady, iPody a iPhony. Kráčel jsem těsně za ním. „Čekáme na něco?“ zeptal jsem se konečně. „Nebo na někoho?“ Zastavil se před notebookem MacBook Pro, trochu naklonil monitor k sobě a klikl na ikonu prohlížeče Safari. Ani jsem nepoznal, jestli mě vůbec slyšel. „McLean, Virginia,“ řekl. „Pardon?“ „Tam byl první obchod Applu. V nákupním centru jménem Tysons Corner Center v McLeanu.“ „Čekal bych, že to bylo někde v Cupertinu,“ poznamenal jsem. „Jo, taky bych to tipoval.“ Zadával do prohlížeče sérii písmen a číslic. Vypadalo to jako nesmysly. „Místo toho Steve Jobs otevřel první krám skoro pět kilometrů od svého ústředí.“ Owen se obrátil ke mně. „Zajímavé, co?“ „Asi jo.“ „Samozřejmě víš, co je ještě v McLeanu?“ zeptal se. Tohle jsem věděl. Nebo jsem to aspoň uhodl vzhledem ke klukovu životopisu. „Langley,“ odpověděl jsem. Přikývl. „Přesně tak.“ S těmi slovy stiskl enter a monitor okamžitě zčernal, jako by ho vypnul. Stejně rychle se znovu rozzářil zábleskem bílého světla a objevila se na něm ikona, kterou jsem 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252278


Ja m e s Pat t e r s o n

•

va d í , n e va d í

na Macu ani jiném počítači nikdy neviděl. Už jsme nebyli v Kansasu. „Nekoukají po nás nějací modrokošiláči?“ zeptal se, zatímco vyťukával něco, co vypadalo jako heslo. Rozhlédl jsem se kolem. Všichni zaměstnanci Applu ve svých modrých tričkách něco řešili se zákazníky. „Vzduch čistý,“ zašeptal jsem. Ale na co? Převod peněz ze švýcarského konta? Přesměrování letadel nad Kennedyho letištěm? Owen vytáhl z kapsy flešku, zastrčil ji do USB vstupu a otevřel videosoubor. Okamžitě jsem ten záběr poznal. Béžový koberec, béžové stěny, ten jednolitý monotónní tunel… Znovu jsem se ocitl v hotelu Lucinda. Kamera, umístěná na konci chodby v sedmnáctém patře, se dívala dolů na podlahu. Nejprve mě napadlo, že se Owen napíchl na jednu z bezpečnostních kamer, i když barevnou se superostrým obrazem. Proč majitelé hotelu kupovali takové? Nekupovali. „Připevnil jsem kameru nad nápis Východ u schodiště,“ vysvětloval Owen, jako by mi četl myšlenky. „Je bezdrátová.“ Přerušil přímý přenos a vrátil záznam na začátek, do chvíle, kdy se v hotelu zapsal. Měl všechno natočené. Každou vteřinu každé minuty přítomnosti člověka, který chtěl zabít nejdřív jeho a pak mě. Přetáčel to zrychleně dopředu. Bylo to tam, pekelně neskutečné. Příchod Claiřina vraha. Owenův odchod. Pak jsem se objevil já, následovaný dvojicí mužů z terasy Bethesda. Ti dva po použití kouzelné pinzety, zafungovali jako nejrychlejší úklidová četa na světě, odnesli Claiřina vraha zabaleného do deky. Nejvíc mě zneklidnilo asi to, jak bezstarostně nesli mrtvolu ke schodišti. Jen další den v práci. Následoval příchod policie a poté můj. Stalo by se tak, kdyby Owen nezastavil přehrávání a pomalu se nevrátil zpátky k zřetelnému záběru zabijáků. Vystřihl ho a vložil 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252278


Ja m e s Pat t e r s o n

•

va d í , n e va d í

do něčeho, co jsem považoval za tajnou schránku personálu CIA. Ale nic se nedělo. „Kruci,“ zamumlal polohlasně. „Tak předními dveřmi to nepůjde.“ Pak události nabraly trochu divný spád. Owen sáhl do druhé kapsy a vyndal malé pouzdro na kontaktní čočky. Než jsem se stačil zeptat, co to vlastně dělá, vložil si do levého oka červeně zbarvenou čočku a pohlédl do miniaturní kamery nad monitorem notebooku. Náhle – Sezame, otevři se – se začalo dít všechno najednou. Dílky rysů mužova obličeje skákaly z jedné fotografie na druhou rychlostí stroboskopu, zatímco tabulky a grafy poměřovaly podobnosti. Být epileptik, dostal bych záchvat. Monitor vypadal jako dítě lásky powerpointové prezentace a pinballu v plné rychlosti. „Možná bude chvilku trvat, než najde shodu,“ řekl Owen a rychlým pohybem si vyndal čočku z oka. „Ty ses právě naboural do CIA?“ zeptal jsem se. Podíval se na mě a věnoval mi nejrychlejší a nejprovinilejší úsměv. „Naboural je tak ošklivé slovo,“ utrousil.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252278


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Vadí, nevadí (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu