99
W il b u r S m it h , T o m h a r pe r
•
ko ř ist
zovat. Několik dobrých plaveb a můžeme si koupit větší loď A potom druhou.“ Už viděl sám sebe, jak vplouvá do bombajského přístavu na vznešené obchodní plachetnici, jejíž dělové střílny zdobí lístky vytepané z ryzího zlata. Viděl Ruth, jak na něj čeká na nábřeží a vrhá se mu do náruče, jen co vstoupil na břeh. A viděl také bezmocný vztek v otcově obličeji, když pochopil, že prohrál. Daneshův výraz se změnil. „A co klíč? Máš ho?“ Christopher si odmotal ze zápěstí šňůrku a zasunul klíček do dírky. Cvakl zámek a víko se odklopilo. Uvnitř se lesklo zlato a stříbro. „S tímhle…“ Danesh nabral hrst mincí a nechal je propadávat mezi prsty. „S tímhle si člověk může žít jako král.“ „Opatrně,“ zasmál se Christopher. „Nesmíme to utratit všechno najednou. Při rozumné investici budeme brzy mít desetkrát tolik.“ Úder přišel bez nejmenšího varování. Čistý zásah do čelisti ho srazil dozadu k zemi. Danesh neměl statnou postavu, ale od deseti let pracoval na lodích. Měl štíhlou, šlachovitou sílu – a Christopher byl vyčerpaný. Zavrávoral, zakopl o vystouplý kořen a spadl. Než stačil alespoň zvednout pěst, další úder ho poslal do bezvědomí. Danesh vytáhl z poutek lano, které Christopher používal jako opasek, a provlekl ho oky truhly, čímž vytvořil neumělý popruh. Při vytahování opasku objevil v kalhotách i nůž a Crawfordovu tobolku, které si také vzal. Christopher přicházel k sobě. Vyplivl krvavý hlen a opřel se o loket. Daneshovo výhružné gesto ho znehybnělo. „Myslel jsem, že jsi můj přítel,“ snažil se ho obměkčit. Pohled, který mu odpověděl, nevyjadřoval nic než pohrdání. „Jsi jako malé děcko,“ utrousil Danesh. „Zlato nezná přátele.“ Zvedl truhlu s penězi na rameno a vyrazil po stezce. Christopher se ho ani nepokusil sledovat. Ležel na zemi a díval se za umdlévajícím světlem, až ho obklopila tma. * * *
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252277