Jindřich Malšínský
98
„Neměl bys tolik jíst, Vendelíne!“ Skončila matka otcovo mudrování. Opatrně jsem se vmísila do jejich hovoru. Na vsi jsem slyšela, jak Hedvika povídala Žahourkové, že četla ve Vodnických novinách, že se hledá k Hejtmanovi vodník s praxí. Místo je dobře placené, bydlení a stravování zajištěno. Maminka ožila a dodala, že by ráda věděla, kdo mu bude vařit. Tatínek odložil na stůl brýle a ironicky dodal, že by neměl nic proti tomu, kdyby se toho ujala. Maminka po něm hodila utěrkou, ale já jsem poznala, že o tom začala vážně uvažovat. Mně pak řekla, že by to nebylo marný. Já bych jí pomáhala, aby se nedostala do řečí a táta na ni nezačal žárlit. Šly jsme se tam podívat, ale nikde nikdo, u chalupy rozbité okno, dveře vyvrácené a ve světnici se rozhlížela Žahourková, co by dala do košíku. Když nás uviděla, zřejmě jí bylo stydno, rychle položila budík na poličku a jakoby nic nám vysvětlila, že začaly růst houby. Macháčková jich včera našla plný košík. Jo, odvětila maminka, my jsme si taky řekly, že pytlík sušených hub by se hodil. Vlaštovky letos odletěly dřív než jindy a to se říká, že zima je za dveřmi. Našly jsme plný košík praváků, několik křemenáčů, suchohřibů a lišek na smaženici a tatínkovi bedly na řízek. Druhý den jsme se k Hejtmanu vypravily na zvědy znova. Přišly jsme zřejmě pozdě, protože „na houby“ šly všechny ženy ze Staňkova a okolí. Třetí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252119
den tomu nebylo jinak. Potom Žahourková s pokrčenými rameny řekla, že to nemá cenu. Možná si Hedvika dělala jen legraci, abysme se nenudily. Ráno se zvedla mlha a začalo svítit sluníčko. „Obleč se, jde se k rybníku,“ nakázala matka a dodala, že si táta v poledne ohřeje polívku a večer mu obalí pýchavku. U rybníka nikdo, jen racci se vysmívali naší neodbytnosti a nedali pokoj, dokud jsme je v letu nenakrmily kousky chleba. Sedly jsme si na kamennou lavičku, na které podle pověsti seděl po cvičení infanterie c.k. polní maršálek Windischgrätz. Před námi rozbořený dřevěný můstek, bůh ví k čemu byl dobrý. Seděly jsme a beze slova pozorovaly hladinu rybníka. Sem tam se vymrštil z vody kapr, nad námi kroužilo káně, kterému se zachtělo změnit jídelníček a s roztaženými křídly sledovalo hladinu. Pták náhle přitiskl křídla k tělu a střemhlav se vrhl k hladině rybníka, aby se zmocnil zlenivělé oukleje. Po poledni se zatáhlo a tak jsme se raději zvedly, trochu se protáhly a vykročily k domovu. Na mezi podél lesa v trávě vykukovaly hlavičky bedel, ale raději jsme přidaly do kroku, protože v dálce byly na zamračené obloze viditelné záblesky blížící se bouřky. Protože začalo drobně pršet, přetáhly jsme si šátek na čelo a s hlavou sklopenou k zemi jsme málem narazily na protijdoucího člověka. „Vodník,“ vykřikla jsem. „Vodník,“ vykřikla maminka.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252119
Jindřich Malšínský
100
„A-ano.“Ozvalo se zpod zeleného kloboučku. „Ne-nerad jsem vás vylekal.“ „Ty sis uměl vybrat počasí,“ zhodnotila situaci maminka a rozhodla, že ho pro dnešek vezmeme s sebou k nám. Byla jsem zvědavá, co tomu řekne tatínek, ale ten když uviděl nezvaného hosta, nabídl mu židli a do ruky mu podal půlku klobásy a skývu chleba. „Jen si dej, seš hubenej, nic se neboj, ženský si tě časem vykrmí.“ Vstal a z hrnce vytáhl další klobásu. „Dě-děkuju. Ví-ví-víte, já trochu ko-koktám, ale zato hraju odmala na housle.“ Vodník vstal a vytáhl z batohu otlučený futrál převázaný provázkem, opatrně vyňal nástroj, přiložil pod bradu, přejel smyčcem přes struny, kolíkem doladil a místností se ozvala tichá, tklivá melodie. Obě jsme ani nedutaly. Připadalo nám to jako pohlazení, možná poděkování za to, že jsme se ho ujaly. Tatínek chvíli poslouchal, ale pak otevřel pivo, nalil sobě a nabídl hostu, aby se mu lepší spalo. Maminka mu odestlala v přístřešku a obě jsme čekaly, co tatínek. Ten nám popřál dobrou noc a mezi dveřmi přikázal, abychom se o hosta postaraly, zítra po práci vezme dva chlapy a opraví mu přístřešek k obývání. Ještě jsme s mámou dospávaly, když jsme uslyšely lahodnou melodii houslí, něžné probuzení provázené trylky skřivana a protivným hlášením kohouta, že začíná nový den. Z venku se ozvalo zaskřehotání
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252119