/ 98 / vlivný alžírský intelektuál Málek Bennabí (z. 1973).133 Události v Alžírsku v lednu 1992, kdy armáda znemožnila volební vítězství islámské strany FIS, přesvědčily dnešní ideové vůdce islámských hnutí, jako jsou súdánský Hasan Turábí nebo tuniský Rášid Ghannúší, že cesta k triumfu islámu může vést přes volební urny. Tento názor přijímá dnes za svůj většina islamistů, lidí z různého městského sociálního prostředí, kterým moderní školy a média, dnes již i včetně internetu, otevřely cestu ke vzdělání a k možnosti vyjadřovat se i k náboženským otázkám, včetně politické filozofie.134 Tradiční sunnitští duchovní (‘ulamá’), zbavení tohoto někdejšího monopolu, pohlížejí z velké části na islámská hnutí kriticky. Sami však již také zvládli taktiku vystupování a šíření právních názorů (fatwy) v rozhlase, televizi a na internetu. Šíitské duchovenstvo v Íránu (hovorově mullové) se naopak postavilo do čela revoluce, která ústavou z roku 1979 nastolila v zemi režim, kde formálně demokratické volební mechanismy zůstávají plně pod jeho kontrolou. Někteří západní publicisté tu hovoří o mullokracii. Je zřejmé, že se muslimské země modernizují, aniž by se sekularizovaly, jak podle západní zkušenosti pokládali za zákonité Max Weber a naprostá většina sociologů vypočítávajících znaky modernity. Dnes islámská hnutí patří k nejviditelnějším proudům kritiky sekulárního státu, usilujícím o opětovné prosazení náboženských hodnot a symbolů ve veřejném životě.135 Islamisté výmluvně ukazují, že sekularizace není nutným doplňkem demokracie, ale na Blízkém východě se stala naopak nástrojem despotismu, privatizace náboženství v intencích vládnoucích režimů, fanatismu a dalších zel. Sekularismus může být ovšem chápán a praktikován značně různě, čtyřdílná encyklopedie Dekonstrukce sekulárního diskurzu, vydaná letos v Káhiře, to dokazuje 133
134
135
Nárys vývoje islámských názorů na demokracii podává Azzám Tamími, ředitel londýnského Ústavu islámského politického myšlení na http://msanews.mynet.net/Scholars/Tamimi /demos.html. Na význam masového školství pro růst islamismu ukazuje zvl. Gregory Starrett: Putting Islam to Work: Education, Politics and Religious Transformation, Berkeley 1998. Různé dílčí pohledy soustřeďuje sborník David Westerlund (ed.): Questioning the Secular State, London 1996. U nás je známo podání Gillese Kepela: Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět, Brno 1996. Teoretický pohled především muslimských autorů na sekularismus přinášejí nejnověji John L. Esposito – Azzam Tamimi (ed.): Islam and Secularism in the Middle East, London 2000.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252059