(Obchod založený na jakémkoli jiném předpokladu je podvodem.) Když tedy racionální člověk sleduje nějaký cíl ve svobodné společnosti, nevydává se napospas rozmarům, laskavostem nebo předsudkům jiných; je závislý jen na svém vlastním úsilí: přímo tím, že vykonává objektivně hodnotnou práci, nepřímo prostřednictvím toho, že jiní objektivně hodnotí jeho práci. V tomto smyslu racionální člověk nikdy nechová touhu nebo nesleduje cíle, jichž nemůže dosáhnout vlastním úsilím. Obchoduje a nabízí hodnotu za hodnotu. Nikdy nehledá ani netouží po ničem neza slouženém. Rozhodne-li se dosáhnout cíle, který vyžaduje spolupráci mnoha lidí, vždy počítá jen s vlastní schopností přesvědčit je a s jejich dobrovolným souhlasem. Není třeba dodávat, že racionální člověk nikdy nezkresluje ani neporušuje vlastní měřítka a soudy, aby zapůsobil na iracionalitu, hloupost a nepoctivost druhých. Uvědomuje si, že takový postup je sebevražedný. Ví, že jediná praktická šance, jak dosáhnout jakéhokoli úspěchu nebo čehokoli, po čem člověk touží, spočívá v jednání s těmi, kteří jsou racionální, ať už je jich mnoho, nebo jen několik. Je-li za daných okolností vůbec možné vítězství, může jej dosáhnout jen rozum. A ve svobodné společnosti vždy nakonec
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252049
vyhrává rozum – bez ohledu na to, jak nesnadný souboj musí svést. Protože racionální člověk nikdy nevypouští kontext otázky, jíž se zabývá, přijímá tento souboj jako souboj ve svém zájmu, neboť ví, že svoboda je v jeho zájmu. Uvědomuje si, že součástí zápasu o dosažení jeho hodnot je i možnost prohry. Ví i to, že neexistuje žádná jiná alternativa a žádná automatická záruka úspěchu jeho úsilí, a to ani tehdy, když se utkává s přírodou nebo jedná s ostatními lidmi. Proto své zájmy neposuzuje podle žádné konkrétní prohry ani v rámci žádného konkrétního okamžiku. Žije a hodnotí dlouhodobě. A bere na sebe plnou odpovědnost za poznání podmínek, jež jsou nezbytné pro dosažení jeho cílů. (c) Odpovědnost. Nakonec se zastavme u tohoto posledního aspektu, kterým je konkrétní forma intelektuální odpovědnosti, před níž se většina lidí snaží uniknout. Unikání je hlavní příčinou jejich frustrací a proher. Většina lidí chová své touhy mimo jakýkoli kontext, jako cíle, které se vznášejí v mlhavém vakuu, v němž se utápí jakákoli představa prostředků k jejich dosažení. Duševně se probudí jen natolik, aby řekli přeji si, zde se zastaví a čekají, jako by to ostatní bylo již svěřeno nějaké neznámé síle.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252049
Vyhýbají se odpovědnosti za hodnocení společenského prostředí. Přijímají svět jako cosi daného. Svět, který jsem nestvořil – to je nejhlubší podstata jejich postoje, a snaží se tudíž jen nekriticky přizpůsobit nepochopitelným požadavkům těch nepoznatelných ostatních, kteří ho stvořili, ať už je to kdokoli. Ale pokora a arogance jsou dvě strany stejné psychologické mince. V ochotě vydat se naslepo napospas jiným je implicitně obsaženo i privilegium slepě si činit nároky vůči svým pánům. Tato metafyzická pokora se projevuje nesčetnými způsoby. Například člověk, který si přeje být bohatý, ale nikdy se nezamýšlí nad tím, jakých prostředků, činů a podmínek je k dosažení bohatství zapotřebí. Vždyť kdo je on, aby si troufl to posoudit? Nikdy nestvořil svět a nikdo mu nic neodpustil. Nebo dívka, která si přeje být milována, ale nikdy se nezamyslí, aby zjistila, co je láska, jaké hodnoty vyžaduje a zda má ona sama nějaké ctnosti, pro něž by ji někdo miloval. A cožpak ona to může posoudit? Má pocit, že láska je nějaká nevysvětlitelná přízeň, a tak po ní jen touží a má pocit, že ji někdo při rozdělování lásky připravil o její podíl. Nebo rodiče, kteří hluboce a opravdově trpí, neboť jejich syn (či dcera) je nemiluje, a zároveň ignorují, popírají nebo se snaží zničit vše, co vědí o názorech,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS252049