Když mě míjel, mrštil jsem sukovicí přímo proti němu. Měli jsme oba smůlu. On větší. Padnul ani se nehnul a já na něj s lítostí civěl, jako bych ránu dostal sám. Ovšem s hrdostí. Dokázal jsem to bez pušky, obyčejným klackem. Lovci mě obklopili a nastalo trapné ticho. Moji radost se mnou kupodivu nikdo nesdílel. Jen několik opatrných slov uznání, jinak bylo dusno. Potom přišel jejich velitel nebo hospodář, zkrátka vůdce lovecké smečky, a docela obyčejně mi vynadal. „To je surové a nehumánní!“ vykřikoval hněvivě. „Porušil jsi veškeré zásady myslivecké etiky!“ Později se trochu zklidnil, poplácal mě smířlivě po rameni a dal najevo pochopení pro moji mladickou nerozvážnost. Pousmál se, i já se trochu křečovitě pousmál, a tím to skončilo. Pro něho. Ale ne pro mě. Jako bych šlápl z bláta do louže. Z jednoho zeleného světa jsem se ocitnul v druhém zeleném světě, tolik podobnému prvnímu. Naštěstí jsem znal ještě jiný zelený svět. Svůj. Ten se od těchto dvou zásadně lišil. V hlavě mi ležel zajíc. Cítil jsem veliké příkoří a nespravedlnost. Kdo z nás byl skutečný lovec?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251973
Žádné ze zvířat, co tam ležela v řadě, určitě nechtěla umřít, chcípnout ani zhasnout. Přiznávám si, že i můj ušák chtěl žít. Do konce života. Zákon přírody je neúprosný. Silnější požírá slabšího. Rychlejší pomalejšího. Jenomže každý má šanci na přežití. Tak to přece v přírodě chodí. Tvrdé, avšak spravedlivé. Jakou šanci má proti spršce broků? Zkusme vyzbrojit myslivce klacky. Bylo by víc zajíců. Možná. Taky surové zabíjení! Jistěže, ano. Není stejně kruté, když zajíce zasáhne brok, přerazí mu nohu a on čeká jenom na ránu z milosti, anebo až si pro něj doběhne poslušný pes? Podobných případů jsem za ten hon viděl hned několik. To je ale šance honce, nikoliv zvířete. A honec si tu šanci ujít nenechá. Celý tenhle hon se mi znechutil. Nálada byla pryč. V tu chvíli bych byl radši zalezlý v kasárnách, v kanceláři velitele praporu, kam jsem se nechával na vlastní žádost zamykat jeho osobním písařem, abych se v klidu učil psát na stroji. Střelci se sešli, vytvořili výřad a počítali mrtvé. Jeden z nich, který to tak neprožíval, si všiml, že stojím trochu stranou. Přidal se ke mně. Přihnul si nenápadně ze své placatice. „Neboj, dýchá se jenom před honem,“ řekl a nabídl mi. „Víš, jaký je rozdíl mezi myslivcem a pytlákem?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251973
A na moje „nevím“ řekl: „Myslivec je legální, pytlák nelegální.“ Fakt jsem nevěděl, zda se tomu smát. Známý politik, který byl zřejmě také střelcem, odpověděl při volební kampani v televizní debatě na otázku, kolik si myslí, že získá hlasů, slovy: „Zajíci se zásadně počítají až po honu.“ Připomněl mi tenhle, a proto mě vůbec nezajímal, neboť zajíci by se měli počítat zásadně před honem. Svůj úlovek jsem nakonec dostal. Ušáka se skleněnýma očima. Mým vlastnictvím však dlouho nezůstal; bylo mi slušně doporučeno, že bývá tradičně zvykem, odevzdat ho veliteli praporu.
(2) Kachní zóna Rybník byl krásný. Přestože vodní hladina i břehy byly zahalené mlhou, která se jen pozvolna rozplývala. Na straně lemované rákosím se vynořila vysoká hradba lesů a druhá strana přecházející v travnatý břeh budila dojem nekonečna. Ovšem dnešní den nebyl předurčený k tomu být krásný. Všechno na rybníku bylo tak trochu jinak. Asi jako kdyby někdo pohnul krasohledem, a tím pozměnil obraz i barvy na něm. Několik odpočívadel, na nichž obvykle v tuhle dobu podřimují kačeny, obsadili muži s puškami. Kachny zůstaly v rákosí, jako kdyby 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251973