podíval na Enza a vzpomínka mu vykreslila na čele vrásky. „Až jsme jednoho dne sešli dolů a všechno se změnilo.“ Enzo si uvědomil, že ho vyprávění navzdory neodbytným myšlenkám na Sophii, která se musela schovávat v koupelně, opravdu zaujalo. „Jak?“ Guy se zazubil. „Myslím, že nikdo z nás nikdy nezažil, že by se bratři Blancové usmáli. Ale to ráno měli oba pusu od ucha k uchu. Celá rodina se sešla v kuchyni, každodenní práce zůstala u ledu. Otevírali láhve šampaňského a my koukali jako blázni, že nalévají i nám učňům. Něco neuvěřitelného, Enzo. Nevídaného.“ Doširoka otevřené oči se mu při té vzpomínce rozzářily. „Právě jim zavolal ředitel Průvodce Michelin. V příštím vydání jim měla být udělena třetí hvězda. No… v jednom kuse zvonil telefon, do kuchyně a ven se táhlo nekonečné procesí. Bylo to magické, fascinující. Vyvrcholení všeho. A uprostřed tihle dva vzteklí mrzouti, které jejich kouzla v kuchyni vynesla mezi hvězdy. Marc to viděl. A najednou přesně věděl, kam chce, aby se jeho život ubíral. Zatoužil po stejné slávě. Silněji než po čemkoli jiném. A to mu změnilo život.“ Guy chvíli zůstal ztracený ve vzpomínkách. Pak se plácl do stehen a vstal. „Jen si ještě odskočím a už vám dám pokoj, ať si můžete jít lehnout.“ A než si Enzo stihl vybájit nějakou záminku, aby ho zadržel, vyrazil ke dveřím koupelny. Enzo zvolna vstal a čekal, až nastane mela. Slyšel však jen, jak Guy močí do mísy. Ozvalo se spláchnutí, proud vody z kohoutku a o několik okamžiků později Guy zase vyšel ven a posbíral láhev a skleničky. Enza neopouštělo napětí, ale Guy vypadal, že si ničeho nevšiml. „Poslyšte, Enzo, chtěl bych, abyste se mnou zítra poobědval v naší restauraci. Zvu vás. Kompletní tříhvězdičkový servis. Nefalšovaná chuť pravého style Fraysse.“ Enza se zmocnil nadšený úžas. Věděl, že cena kompletní ho menu se tu dokáže vyšplhat k částce dvě stě eur. Zasednout
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251898
ke tříhvězdičkovému michelinskému chodu bylo už samo o sobě vzácná pocta, natož aby účet ještě zaplatil někdo jiný. „To je od vás nesmírně velkorysé, Guy.“ Víc ze sebe Enzo nevypravil. Hoteliér se vesele ušklíbl. „Na shledanou zítra, Enzo. Dobrou noc.“ A zmizel. Enzo za ním zavřel dveře a pospíšil si do koupelny. Sophie nikde. Kam se poděla? Náhle ho vyděsil zvuk prudce odhrnovaného závěsu. Ve vaně stála Sophie se zrůžovělým obličejem, který metal blesky. „To ses ho nemohl zbavit dřív?“ Enzo bezmocně pokrčil rameny. „Já se snažil, Sophie.“ „Moc ses nepřetrhl,“ procedila Sophie mezi zuby a vylezla z vany. „Spíš jsi měl plné ruce práce, abys do sebe klopil tu jeho pitomou mirabelku.“ Začichala. „Táhne z tebe.“ Ráznými kroky se vydala do pokoje. Enzo šel za ní. „Až zas někdo zaklepe, když tu budu, tak budeme předstírat, že spíš, hm?“ Pootevřela dveře a vyhlédla na chodbu. Teprve potom je otevřela o něco víc. Ohlédla se a šeptem dodala: „A nemysli si, že jsem na tvého bratra Jacka zapomněla. Všechno mi to povíš, tati. Celou, necenzurovanou pravdu.“ Vyklouzla ven do tmy, neslyšně za sebou zavřela a byla pryč.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251898
a l o t i kap 12
Enzo došel do koupelny, umyl si obličej a vyčistil si zuby. Doléhala na něho únava i opojení mirabelkou a dosud byl plný emocí z toho, jak Sophii svěřil své tajemství o Jackovi. Neměl v úmyslu jí o něm říkat, a přesto, když to najednou bylo venku, nechápal, jak ho před ní dokázal skrývat tak dlouho. Přemýšlel také o Marcu Frayssovi. Měli svým způsobem hodně společného. Dětství v područí staršího bratra, zpočátku nedostatek ambicí a směřování. Zatímco však Marc objevil svůj smysl života v honbě za třemi michelinskými hvězdami, Enzova motivace měla poněkud negativnější základy. Nadutou touhu být lepší než bratr. Dokázat, že ve všem, co dělá, ho dokáže předčit. Ve známkách, vysokoškolském titulu, kariéře, manželství. Teprve dlouhá doba a Jackova absolutní lhostejnost mu umožnily pochopit, jak je bláhové srovnávat se s druhými. Některá poučení se však v životě dostaví příliš pozdě na to, aby člověk odčinil chyby, které při jejich získávání napáchal. Enzo došel do ložnice, svlékl se a vlezl si pod nezahřátou přikrývku. Navzdory únavě se mu nedařilo usnout. Převracel se z boku na bok, až nakonec zůstal ležet s očima dokořán a zíral do stropu. Proklel neúnavné myšlenky, které se mu míhaly
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251898