Ne každý vánoční dárek potěší
Nevím, jak dlouho jsem byl v totálním limbu. Ale muselo se jednat o spoustu hodin, ne-li o celé dny. Protože odbavení i let, stejně jako přeprava do pralesa, už mezitím proběhly. Nevím, jak to Denisa bez mé aktivní účasti dokázala, ale asi jí stačilo zakroutit zadkem. Jsem bez ní chvilku, ale už se mi po ní stýská. Naštěstí to, co kvete a zpívá kolem mě, přivede člověka k úžasu nad krásou jinou, než je ta ženská: nad nádherou tropické přírody. A nevadí mi ani to, že si ji nevychutnávám po svých. Jedu totiž na jakémsi vozíčku, který je překvapivě moderní. Ale není divu, podobně handicapovaných turistů sem asi míří spousta. A zámožný Němec, jenž přicestoval s Neckermannem, by si do nějakého kostitřasu nesedl. Jak to, že nemůžu chodit? Přemýšlím o tom, ale nic mě nenapadá. Ochablý a bez citu jsem celý, nemusím se tedy bát pomyšlení, že se mi mezitím něco hrozného stalo, a teď jsem ochrnutý na dolní polovinu těla. A nemusím se bát ničeho. Tlačí mě mlčenlivý, snědý muž. Má na sobě něco jako montérky; připadalo mi, že jsem u jedné z kapes zahlédl nášivku Brudra, ale to je vyloučeno. Kde by se tady vzala tradiční česká značka pracovních oděvů? Snažil jsem se mu něco říct, ale po pravdě řečeno si nejsem jist, zda z mých úst něco vyšlo. A on by se mnou stejně nemluvil. Otrávenost kape nejen z jeho šípů (pokud vůbec nějaké má), ale i pohledu. Myslel jsem, že 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251894
Josef Pepson Snětivý
takhle nepříjemní jsou na zákazníky jen Češi. Na druhou stranu ho chápu: za pár babek denně tu vozí nafoukané západní cestovatele. Kdo by si to užíval? Já si ovšem pralesa užívám naplno. Je ještě krásnější, než jak jsem si ho vysnil. A jako by byl složený ze dvou vrstev: jedna je tmavší, rozdělená chodníčky (co pro turisty neudělají!); a mezi jednotlivými kmeny či šlahouny prorůstá světlejší, pohádkově zauzlená a rozkvetlá flora. Taková, kterou jsem viděl už po cestě ze Zbraslavi. Ale jak je to možné? Pátrat po tom nemusím, protože s přibývajícím časem jako by tahle „snová“ vrstva mizela. Prales tmavne, jen na některých místech vysvitne překvapivé světlo. Jako by tam byl reflektor. Koneckonců, proč ne? Vzali mě asi na noční prohlídku. Jen těch chodníčků tady nemuselo být tolik, kazí to dojem. Já vím, je to kvůli vozíčkům, jako je ten můj. Ten teď nadskočil, jak přejel gumovou hadici. Vždycky jsem si myslel, že v deštném pralese není potřeba zalévat. Asi nějaká zvláštní část na pomezí pralesa a suchého regionu. Musím se na hotelu podívat na Wiki. Jen to mohli trochu lépe schovat, myslím tu hadici. Kazí to dojem. Stejně jako bílé trubky u zdí. U zdí? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251894
Ne každý vánoční dárek potěší
U prosklených zdí??? Nějak se ochladilo. Pryč je vegetace, kouzlo tropické noci a sladké nicnedělání. Noc je ledová a středoevropská. Adventní. „Domorodec“ manévruje kolečkovým křeslem tak neurvale, až mě málem vyklopí. „Dík, Jardo, zajdi si na pivo,“ slyším známý hlas. Ale odkud ho znám? Už vím. Patří šéfovi mé Denisy, která s ním tak ráda flirtuje. A bůh ví, jaký dárek, ne-li rovnou celé její tělo, od ní na Vánoce dostane. Šéf dává Jardovi pětistovku, ten ani nepoděkuje, obdaří mě pohrdavým pohledem a zmizí ve tmě, do níž pár sekund svítí velký nápis Brudra na jeho zádech. A ze tmy vystoupí Denisa: „Chlap, který je tak naivní, že si myslí, že mu skoro už expřítelkyně dá k Vánocům zájezd do pralesa, to snad ani není chlap. Ale nestěžuj si, můžeš si za to sám. To dřív bude šéf tenhle Jarda než ty, Patriku. Nakonec by ses mezi ty domorodce možná hodil, jim se totiž taky nechce nic dělat. A nestěžuj si ani na mě tady s Honzou. Chápu, že teď je to pro tebe kruté a že je ti zima, ale užil sis pár hodin krásných představ. Drogy, které jsi vypil a spolkl, z tebe vyprchají. A tamhle na tebe čeká taxík, odveze tě až domů. Máš ho zadarmo, stejně jako tu noční prohlídku skleníku Fata Morgana. To 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251894