98
T a r a n M at h a r u • U č e d n í k – Z j e v e n í
démona
A vůbec – kde teď jsou? Elaine s bratry by měla být také na snídani, a Elizabeth za ním včera večer nezašla na soukromou hodinu, jak obyčejně chodívala. Vlastně by tu teď měla být i ona, aby mu pomáhala se studiem démonologie. Arktur věděl, že Elizabeth má pokoj nad ubytovnou sloužících, tak se vydal napříč atriem k východnímu schodišti. Jak po něm stoupal vzhůru, cítil, že klesá teplota. Zřejmě tato strana hradu zůstala ochuzena o oheň hučící v krbech, které vyhřívají západní křídlo, kde přebývají učedníci z řad urozenců a bohatší učitelé. Ovšem i když v prostorách, kde byli ubytovaní sloužící, panovalo chladno, zdejší výzdoba se zdála stejně bohatá jako jinde, a jak Arktur stoupal po točitém schodišti výš a výš, viděl chodby lemované malbami a tapiseriemi, zahlédl dokonce i soupravy brnění na stojanech a řádky lesknoucích se zbraní. Když došel až do nejvyššího patra, zastavil se a přemýšlel, kterým směrem se dát. Před ním se táhla dlouhá tmavá chodba, zatímco po pravé i levé ruce měl ochozy s vyhlídkou do atria, z nichž vedly početné dveře. Arktura něco napadlo a usmál se. Klekl na podlahu a rozvinul koženou invokační podložku, kterou dostal od Elizabeth, takže měl v kůži vyrytý pentagram přímo před sebou. V následující chvíli se nad podložkou zhmotnila Sacharissa a mávala oháňkou, až to připomínalo metronom. Zakňučela, zaryla čenichem Arkturovi v dlani a pak ho štípla předními zuby za to, že ji nechal tak dlouho vstřebanou. „Nezlob se, Sachi, ale radši by sis na to měla zvyknout,“ usmál se Arktur a mnul jí uši. „Teď buď zticha. Vůbec bys neměla být venku.“ Kanid se převalil na hřbet a nadšeně kňoural, protože čekal, že ho pán podrbe na břiše. Arktur démonově tužbě vyhověl, i když přitom žalostně vrtěl hlavou, zatímco Sacharissa se svíjela blahem. Pořád ještě zůstávala štěnětem, přestože byla už o půl pěsti vyšší, než když ji přivolal poprvé. „Poslouchej, holka, můžeš pro mě vyčenichat Elizabeth?“ zamumlal. „Potřebuju ji najít.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251719
99
T a r a n M at h a r u • U č e d n í k – Z j e v e n í
démona
Démon se okamžitě zvedl na nohy, bystře napřímil uši a čenichem rejdil u země. Dobře vnímal jeho vzrušení, protože ten pocit mu pulzoval v nitru jako vlny adrenalinu. Lov. Pro ten byla přece Sacharissa zrozená. Už zachytila nějaký pach, protože natáhla nos před sebe a přikrčila se předkem těla k zemi jako lev stopující gazelu. Tiché našlapování jejích kočičích tlap nebylo skoro vůbec slyšet, přestože temná chodba táhnoucí se před nimi všechny zvuky zesilovala ozvěnou. „Jen do toho, holka,“ zašeptal Arktur, svinul invokační podložku a následoval démona do mizerně osvětlené chodby. Skoro jako by sám cítil pachovou stopou, kterou sledovala Sacharissa – právě tak, jako ucítil Elaine v noci v invokačním sále. Vjem nebyl tak silný, jako když se díval démonovi do očí, ale uvědomil si, že se kanidovy smysly nějak propojily s těmi jeho. Elizabethina vůně analyzovaná Sacharissiným myšlením mu připadala jako noty symfonie, a ten dojem byl tak mocný, že Arktur měl problémy se soustředit na to, co dělá. Do nosu jako by se mu vetřel nový, silnější pach, směsice kůže, pižma a koptu. Postupně sílil, až se Arkturovi podařilo v šeru před nimi zahlédnout podsaditou, nevysokou postavu, která vedle sebe držela pomrkávající světélko. Narazili na Ulfra, a jak se k němu blížili, šilhal na ně zpod huňatého obočí. Arktur vstoupil do světelného kruhu vrhaného Ulfrovou lucernou a naráz se cítil nepříjemně provinile. Ještě ho nenapadlo, aby trpaslíkovi poděkoval – vždyť Ulfrovi vděčil za život! Kdyby byl trpaslík nepřišel na pomoc, když se Arktur ocitl v nejvyšší tísni, nejspíš by z mladého invokátora teď byl wendigův výkal. „Já… chtěl jsem ti poděkovat, žes zavolal učitele,“ vykoktal Arktur, který jako by se pod trpaslíkovým pohledem naráz zastyděl. „Už jsem ti to měl říct dávno, omlouvám se.“ „Není třeba děkovat ani se omlouvat,“ zabručel Ulfr a otočil se bokem. „Neudělal jsem to, že bych tě měl rád, ale abych se dostal na kobylku těm urozeným spratkům. V jednom kuse se mi pošklebovali. Ale kdo se směje naposled?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251719
100
T a r a n M at h a r u • U č e d n í k – Z j e v e n í
démona
Trpaslík se trpce zachechtal. „Ale já ti stejně musím poděkovat,“ opáčil Arktur, kterého Ulfrova slova hodně zamrzela. „Všichni nejsme takoví jako ti dva.“ „Že ne?“ zavrčel Ulfr, zrudl ve tváři a obočí se mu zlostně naježilo. Chytil Arktura za paži a odtáhl ho o několik kroků dál do chodby, nevšímaje si Sacharissina varovného zavrčení. Trpaslík otočil Arktura čelem ke stěně a bodl roubíkovitým prstem do obrazu zavěšeného na zdi. „Vidíš? Tohle dělají lidé.“ Arkturovi chviličku trvalo, než pochytil scénu na obraze před sebou, protože stará malba byla popraskaná a zašlá. Pak zděšeně vytřeštil oči. Malíř na plátně zpodobnil zástup porobených trpaslíků hnaný uprostřed přehlídky, jejíž trasu z obou stran lemovaly zástupy lidí mávajících vlajkami. Trpaslíci šli nazí, zablácení, s kovovými obojky na krku, navzájem spoutaní těžkými řetězy. Za nimi jeli muži na koních a popoháněli trpaslíky biči dopadajícími na holá záda, a když se Arktur podíval zblízka, viděl i rudé rýhy, které biče zanechávaly na kůži trpaslíků a pod nimi stékající pramínky krve. „Tyhle obrazy rozvěsili v ubytovně pro sloužící, zvlášť v patře, kde bydlí trpaslíci. Prý ‚abychom nezapomněli‘, jak nám řekli,“ odplivl si Ulfr. „No, já tedy nezapomenu, na to se mohou spolehnout.“ „Kdo to je?“ zeptal se Arktur s pohledem upřeným na obraz. „Zajatci z poslední trpaslické vzpoury, ke které došlo už dávno,“ procedil Ulfr skrz zaťaté zuby. „Jde jim o to, aby se nám nevykouřilo z hlav, že jsme v posledním boji prohráli. A v tom předposledním taky.“ „To je kruté,“ vydechl Arktur zděšeně. „Ano. Jako celá vaše rasa,“ ucedil Ulfr. Než Arktur připadl na nějakou odpověď, někdo si za jeho zády odkašlal. S trhnutím se otočil a spatřil muže s výraznými žlutými zuby, který stál kousíček za ním. Na sobě měl oblečení sloužícího, a když rozlišil Arkturovu uniformu, zatvářil se překvapeně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251719