Denník (Ukázka, strana 99)

Denník_V8_tisk.indd 98

30.08.2018 15:57:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251696

nástup gen. brusilova

27. května odnáší se plukovní prapor do bezpečí, do Sadagory?, – to již cítíme čertovinu – něco bude!

29. května o 5. hodině ranní odcházíme přes Sadagoru, Scheroutz. Za touto vsí nocujeme v údolí mezi stromy. Prohlížíme si tu stojící dělo 30,5 cm kalibru.

Ráno 30. května o 3. hodině ranní odcházíme za silného deště vlevo. Vpravo od naší cesty údolím vidíme Toporouc. K 8. hodině docházíme pod svah k nějaké myslivně – jsme zde zálohou. Cesta samým blátem, v dešti, velice nás unavila, vždyť je vše jednou tak těžké. Před námi ve frontě je 54. pluk. Ku každé setnině přiděleno pár mužů a postavena 15. a 16. setnina z přišlého XX. pochodového praporu. K nám přišel nadporučík Koloušek, učitel z Laškova.

***

2. června k 9. hodině večerní vedle nás pod svahem jedna setnina 45. pluku v čtverhraně. Neronova arena! Uprostřed vojín se zavázanýma očima – proti pět jiných s puškami namířenými na oběť. Drsný germánský povel, třesk pěti ran a s krvavou hlavou klesá odsouzený na zem…!

***

4. června odpoledne odcházíme nalevo, kolem fronty lesem. Vyjdouce na silnici vedoucí z Černavky, potkáváme vozy plné raněných od 16. pěšího pluku. Asi k půlnoci dojdeme do Jurkouce. Před námi to hřmí a duní jako strašná bouře.

5. června odpoledne (důstojníci si zaopatřili každý pořádného orang­utanga) postupujeme směrem k Pohorouci. U dvorce v poli zůstáváme ležeti. Vzduch, jež palčivé slunce do nejvyššího stupně rozehřálo, přímo se chvěje od dělových ran. Po poledni zesiluje se bouře ještě třeskem strojních pušek a pěchoty – tak 99

Denník_V8_tisk.indd 99

30.08.2018 15:57:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251696

1916

děsnou kanonádu jsem dosud neslyšel. Odpoledne ve 4 hodiny v plném žáru slunce začínáme postupovati. Postup ten chtí Rusové zmařiti uzavírací dělostřeleckou palbou. Přes tento děsný oheň dělostřelectva jest nám projíti, ovšem děje se tak za ohromných ztrát. Granát za granátem ryje zemi, vyhazuje jí celé spousty po nás, šrapnelové střely rvou se nad našimi hlavami, nesouce smrt postupujícím.

Krev prudce proudí, tepny na spáncích buší, neslyšíš a nevšímáš si, co se kolem tebe děje. Jednu chvíli již již začíná se to viklati, pravé křídlo jest již na útěku, ale od dvorce jsou vraceni zase zpět dopředu. Na noc, kdy utichla tato bouře, zakopáváme se.

6. června. Lije jako z konve. Postoupíme vpřed. Cestou příšerné divadlo. Široké okolí poseto mrtvolami a výstrojí vojenskou – země rozrytá od střel. Odpoledne načínají Rusové zase silnou kanonádu, v to ještě mísí se bouře, takže některý moment zdá se, že ozvěna jedné rány trvá hodinu. Vpravo od nás hoří Dobronouc – to včera zapálená zápalnými granáty.

V noci je nádherná podívaná na frontu. Táhne se všelijakou oklikou, tvoří klíny, místy vráží docela úzkým pruhem do sebe. Mrtvoly kryjí celou stráň, na jejímž hřebenu táhne se čára bitevní. My usadili se v rokli – vaříme si zde kávu, to již třetí den jsme nic nejedli. 8. června v noci snášejí a pochovávají se mrtví, ale pohledy na ně jsou příšerné. Pro které nejsou vykopány ještě jámy, to hlavy jejich polévají se vápnem, aby mouchy na ně v mračnech se sletující neroznesly nákazu.

Raněných zde bylo kol tří set.

9. června. Boj minový. Hledíme pozorujíce let jejich a posloucháme s úžasem strašný jejich výbuch. U nás v rokli skála i v základech se chvěje. A za chvíli hučí a hřmí kanonáda na všech stranách, vpravo i vlevo hotové peklo. Děsný rachot – krajinu zahaluje dým z explosí a vyhazované země. Strojní pušky v ohromném rachotu mísí se v boj. Sedíme připraveni každou chvíli odejíti. Ku 3. hodině odpolední odcházíme několik kroků nalevo. Kolem nás přecházejí houfy raněných.

Z jednoho takového klubka někdo na mne volá, ohlédnu se – Komárek. Nevida na něm obvazu, ptám se ho po zranění. „Nejsem hloupý – nevíš, Frantíku?“ ptá se mne po mé otázce, místo odpovědi nastrkuje ucho. Ptám se ho tedy znovu, kde je raněn. „Neslyším – jen málo a do obou nohou,“ odpovídá konečně, ale to mu již pořádně křičím do ucha a již utíká za ostatními, aby je dohonil a byl co možno nejdřív z místa hrůzy. Bitva zuří dále zběsile. K večeru odkládáme ze sebe výzbroj, když jsme již celou dobu seděli v ní. Se setměním ustává kanonáda, hřmí jen pušky a miny. Já jsem již apatický ke všemu, nemyslím na příští. Přijíždí kuchyně a vozy 100

Denník_V8_tisk.indd 100

30.08.2018 15:57:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251696