Květiny pro suché zahrady (Ukázka, strana 99)

98

Speciální část

Iris × barbata nana ´Boo´

Iris graeberiana

Iris reichenbachii

Iris reticulata

Ixiolorion tataricum

Muscari armeniacum

Narcissus cyclamineus ´Jetfire´

Narcissus poeticus

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251657

Cibuloviny a hlíznaté rostliny

Kosatec

99

Iris

Kosatce jsou velmi různorodým seskupením rostlin. Z hlediska odolnosti vůči suchu představují nejdůležitější skupinu druhy se zásobními oddenky a cibulnaté. Z cibulnatých druhů patří mezi nejrozšířenější kosatec síťkovaný (Iris reticulata), který kvete velmi časně na jaře, obvykle již v březnu, a velmi rychle končí vegetaci (květen). Květy jsou jasně modré nebo fialové, u novějších kultivarů také modrobílé. Nejlépe roste na záhřevných propustných půdách.

Velmi podobný druh s jasně žlutými květy je pak I. danfordiae původem z Turecka. Ten hůře snáší těžší půdy a stag­ nující zimní vláhu. Z oddenkatých kosatců je velmi efektní kosatec nízký (I. pumila), stále relativně hojný např. na stepích jižní Moravy (Pálava). Kvete v dubnu převážně modrofialovými květy. Podobným druhem je z jihu Balkánu pocházející kosatec Reichenbachův (I. reichenbachii) se žlutými květy. Oba dorůstají výšky zhruba 15 cm.

Na zahradách je asi nejčastějším druhem (resp. skupinou hybridů) kosatec německý (Iris × barbata), známý ve svých nízkých, středních i vysokých formách a mnoha stovkách či spíše tisících odrůd snad ve všech možných barvách. Tento kosatec kvete v květnu a zhruba každých 4–5 let se doporučuje ho přesadit. Vyhovují mu slunné, propustné, dostatečně živné půdy. Z hlediska odolnosti vůči suchu lze za velmi perspektivní (a rovněž nenáročný a dlouhověký) považovat kosatec mléčný (I. lactea) původem z travnatých strání jižní Asie. Kvete světle modrými květy a tvoří velmi husté trsy. Mezi kosatci lze najít mnohé další druhy tolerující sušší půdy (ovšem zároveň špatně snášející zimní vlhka), např. I. bucharica, I. graeberiana a mnohé jiné.

Ixiolirion tatarský

Ixiolorion tataricum

Druh z Blízkého východu až střední Asie nakvétající na přelomu května a června blankytně modrými květy. Vyhovují mu propustné a záhřevné půdy s dostatkem živin. Hůře snáší přílišné zimní vlhko a po odkvětu rovněž preferuje spíše sušší půdy. Cibulky se sázejí během podzimních měsíců.

Modřenec

Muscari

Většina druhů těchto oblíbených zahradních cibulovin pochází ze Středozemí a řady regionů jihovýchodní Asie.

Mnohé z nich v zahradní kultuře ochotně zplaňují a rychle se množí. Většina nakvétá modrými hroznovitými květenstvími. Na stanoviště jsou zcela nenáročné. Dobře rostou v běžné zahradní půdě, na plném slunci i v lehkém polostínu. Pěstují se především Muscari bortyoides, M. armeniacum, M. neglectum a mnohé odrůdy. Kvetou většinou na přelomu dubna a května.

Narcis

Narcissus

Nejvíce druhů tohoto mimořádně rozšířeného rodu lze potkat na horských loukách Pyrenejského poloostrova, ale některé se vykytují i v Alpách. V přírodě je známo zhruba 50 botanických druhů a v zahradní kultuře pak bezpočet vyšlechtěných odrůd v mnoha odrůdových skupinách. K nejvýznamnějším druhům, z nichž vznikla většina zahradních odrůd, patří N. pseudonarcissus, N. tazzeta, N poeticus, N. triandrus, N. cyclamineus, N. jonquilla a jiné.

Výhodou narcisů je skutečnost, že cibule není třeba pravidelně vyndávat z půdy (jako třeba velkokvěté tulipány), ale stačí je rozsadit např. po čtyřech až pěti letech. Pro dlouhodobé pěstování na zahradě se pak hodí zejména druhy a odrůdy, které šlechtitelé a znalí prodejci uvádějí jako vhodné ke zplanění („naturalising“). V zahradnickém smyslu slova to znamená schopnost dlouhodobého pěstování na jednom stanovišti bez nutnosti vyndávat a přesazovat cibule, které se navíc obvykle ochotně samy rozrůstají, takže rostliny pak časem tvoří početnější porosty, nebo se dokonce i přesévají. Příkladem takovýchto druhů a odrůd je třeba N. poeticus, ´Carlton´, ´Dutch Master´, ´Jetfire´, ´Thalia´ a mnohé jiné.

Rostlinám vyhovují živnější, písčitohlinité půdy na plném slunci i v polostínu. Lze je použít na okraje trvalkových výsadeb nebo mezi skupiny keřů. Drobnokvěté a nízké druhy pak můžeme třeba umístit do skalek.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251657

100

Speciální část

Scilla siberica

Chionodoxa forbesii

Puschkinia scilloides

Tulipa bakeri ´Liliac Wonder´

Tulipa batalinii

Tulipa linifolia

Tulipa pulchella

Tulipa tarda (žlutý) a T. saxatilis (růžový) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251657