„Jak to víte?“ „Byla jsi na té párty. Tu noc, kdy zmizela Annabelle.“ „Jo, ale o tom už jsem s policií mluvila. Nic jsem neviděla. Ničeho divnýho jsem si nevšimla.“ „Nikdo si ničeho divného nevšiml, ale něco divného se tam přece stalo.“ Saře začal zvonit telefon. Chvíli ho hledala v kabelce, ale nemohla ho najít, tak to vzdala. „Kde bydlíš?“ otázala se Charlie. Sara jí sdělila adresu. Charlie věděla, kde to je. „Budou se tví rodiče zlobit?“ „Rodič,“ opravila ji Sara a škytla. „A ne, zlobit se nebude. Myslím, že si ani nevšiml, že jsem pryč. Je to opilec,“ vysvětlila. „Říká mi jediný, že si nemám sedat k cizím lidem do auta.“ Rozesmála se. „Doufám, že myslel jenom cizí chlapy.“ Dům, kde Sara bydlela, byl z hnědých cihel a v jednom okně svítil adventní svícen. Charlie si proti své vůli vzpomněla na vánoční závěsy, které v tom posledním roce visely v oknech na Štístkově. „Chceš, abych s tebou šla dovnitř?“ zeptala se. „To nemusíte,“ řekla Sara. „Půjdu sama.“ Ale dál seděla v autě. Dokonce si ani nerozepnula bezpečnostní pás. „Hezká písnička,“ kývla k rádiu, kde hrálo Forever Young od Alphaville. „Ale má sakra smutnej text.“ Charlie souhlasila. Byl opravdu smutný. Vyloženě příšerný, prohlásila Sara. Kdo by chtěl bejt navždy mladej? Všichni dospělí, kteří tvrdí, že by se chtěli vrátit do mládí, už určitě zapomněli, jaký to je. Nebo jsou úplně vypatlaní. Zase se rozesmála. Charlie se taky zasmála a řekla, že s ní souhlasí. Ona je jedna z těch, kteří nezapomněli; nedokáže si představit nic horšího než být navždy mladá. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251643
„Tak trochu si přeju být na jejím místě,“ poznamenala Sara a položila ruku na kliku dveří. „Na místě koho?“ „Annabelle.“ „Proč?“ podívala se na ni Charlie napjatě. „Protože odsud odešla. Ať je kdekoliv, alespoň už není tady.“ „Znáš ji dobře?“ Sara zavrtěla hlavou. Annabelle nepatří mezi holky, které se baví s mladšími. „Jsi si jistá, že tě nemám doprovodit?“ „Naprosto,“ ujistila ji Sara. „Nechceš mou vizitku?“ Charlie se chvíli přehrabovala v tašce a vytáhla kartičku. „Co já s ní?“ „Jen si říkám, že by se ti mohla hodit. Jestli si vzpomeneš na něco dalšího, co se toho večera stalo, na cokoliv, nebo… kdybys něco potřebovala.“ „Dobře.“ Sara si vzala vizitku a chvíli ji otáčela v prstech. Potom vystoupila z auta a vykročila k domu. Charlie ve zpětném zrcátku sledovala její nejisté kroky, její hubené nohy v krátkých kraťasech. Na několik vteřin se jí zmocnil pocit, jako by do toho chaosu kráčela ona sama. Chtěla otevřít dveře a zavolat na Saru, že všechno dobře dopadne, že se nakonec všechno urovná, ale jak by jí něco takového mohla slíbit? Sociálka, napadlo ji po cestě zpět do motelu. Zavolám to na sociálku. Ale nejspíš to k ničemu nebude. Jestli pořád pracují stejně jako tehdy, když je potřebovala ona sama, tak rozhodně ne. Všechno je tady vážně pořád stejné, pomyslela si Charlie. Nic se ve skutečnosti nezměnilo.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251643
18 Fredrik se zhluboka napil whisky. Myslel na nepříjemnou otázku, kterou mu položila ta policistka. Použili někdy proti dceři násilí? Neodpověděl jí zcela upřímně. Občas se stalo, že to Nora při hádce s Annabelle přehnala. On pak musel zakročit a odtrhnout je od sebe, aby si vzájemně neublížily. Byla chyba o tom policii neříct? Ne, usoudil. Jen by je to zavedlo na špatnou stopu. Ale toho dne, kdy Annabelle zmizela, se taky pohádaly. To policii řekl. Znovu si v duchu promítl ten pátek. Když přijel z práce, Nora už měla navařeno. Působila rozčileně, to si pamatoval, rozčileně a roztržitě. Annabelle odešla z domu už před večeří. Fredrik se Nory zeptal, jestli se s Annabelle pohádala. Nora odpověděla, že se s Annabelle neshodla na tom, kdy má večer přijít domů, a potom si všimla, že jí zmizely šaty. Nic vážného. Fredrik se znovu napil. Co o své ženě vlastně ví? Žádnou rodinu nemá, řekla mu to toho dne před mnoha lety, kdy ji konečně přemluvil, aby s ním šla do cukrárny na kávu. Má jen pěstounskou rodinu v Mariestadu a s tou v kontaktu být nechce. Proč? Nechce o tom mluvit. A jak se ocitla v Gullspångu? To kvůli cenám nájmů. Jsou tu levné byty k pronajmutí. On se zasmál a přiznal, že se sem přistěhoval z úplně stejného důvodu. Snažil se jí ještě chvíli vyptávat, ona mu však na další otázky už nechtěla odpovědět. Řekla mu, že je ten typ člověka, který se dívá jen před sebe, nikdy za sebe. Když ji Fredrik o pouhý rok později požádal o ruku, nevěděl o Nořině minulosti o moc víc než to, co mu řekla na první schůzce. Tehdy ho to nijak netrápilo. Později však pochopil, že bez ohledu 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251643