nechali na prázdné nebe zírat patnáct lidí, čtyřicet pět procent kolemjdoucích se zastavilo a zvedlo hlavu, aby zjistilo, co tam ostatní vidí. Zíráním na prázdnou oblohu na chvíli zastavili dopravu. Z pokusu se obvykle vyvozuje ponaučení, které Surowiecki formuluje slovy: „Dav je tím vlivnější, čím je větší.“44 Není pochyb o tom, že efekt sociálního důkazu se projevuje i v oblasti nových myšlenek — především pokud si sami nejsme jistí výsledkem. Proto se různé weby tak často pyšní tím, kolik už od uživatelů obdržely recenzí. Třeba TransferWise hned nahoře na své hlavní stránce zmiňuje počet „kladných recenzí“ (třicet pět tisíc) a celkový počet zákazníků (přes jeden milion).45 Zdá se, že skutečně žijeme ve světě, ve kterém jsou za hlavní prostředek přesvědčování považována velká čísla, ať už se jedná o „lajky“ na Facebooku, pětihvězdičková hodnocení na Twitteru, nebo počet sledujících na Instagramu. Sociální důkaz a z něj vyplývající důvěra se však nemusí odvozovat od velkých davů. Může být založený i na menších skupinách, které disponují značným vlivem. Nemusí se přitom jednat o jedince se zvučným titulem, celebrity ani věrohodné „experty“. Nemusejí mít velký počet sledujících. Dokonce není nutné ani to, aby se podobali většině neboli davu. Stačí, aby to byl někdo jako britští důchodci ve Španělsku. Někdo, kdo dokáže ostatní zbavit nejistoty, protože vypadá jako ten poslední člověk, který by byl ochotný uskutečnit skok důvěry. Tři myšlenky popsané v této kapitole — princip kalifornské rolky, faktor osobního přínosu a hybatelé důvěry čili „Co to je?“, „Co z toho budu mít já?“ a „Kdo další to ještě dělá?“ — nám pomáhají pochopit, jak se myšlenka dříve považovaná za absurdní může proměnit v cosi zvláštně povědomého. Vysvětlují, jak se šíří důvěra k novým věcem. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, tímto procesem si musel projít každý z nás, kdo si někdy vytvořil důvěru k firmě, jinému produktu nebo nové ideji. Je to podobné, jako by strůjci každé nové myšlenky stáli pod strmou skálou a přemlouvali nás, ať vylezeme nahoru. Nejdřív 3. Zvláštně povědomé
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251494
musí rádobylezcům předvést pár povědomých chytů a pohybů, a tím zredukovat nejistotu natolik, aby se lezci odvážili k prvnímu kroku. (A přestože nejistotu sníží, nenaslibují dokonalost — rizika stále existují.) Pak je lezcům nutné vysvětlit, co jim zdolání skály může přinést. A nakonec je třeba ukázat na další lezce, kteří už jsou vpůli stěny a očividně se jim to líbí. I pochybovači se zanedlouho přistihnou, jak šplhají vzhůru a nechávají zemi tak hluboko pod sebou, že po ní brzo zbývá jen vzdálená vzpomínka. Tento proces má ohromnou sílu. Myšlenku, kterou jsme dřív považovali za cosi riskantního nebo i odstrašujícího — spolujízdu s cizím člověkem, přespávání u někoho neznámého doma nebo nastoupení do samořídicího auta —, dokážou proměnit v něco běžného, uspokojivého a převratného. Tím jsme v posloupnosti důvěry zdolali první schod: důvěru k myšlence. Dalším krokem je vybudovat důvěru k platformě.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251494
4. Na koho to padne?
Dne 20. února 2016 se v michiganském městě Kalamazoo odehrálo krvavé neštěstí. Pětačtyřicetiletý řidič Uberu jménem Jason Brian Dalton se proměnil v masového vraha a v průběhu pěti hodin zastřelil šest lidí a dva další zanechal vážně zraněné. Mezi jednotlivými krveprolitími se Dalton pravidelně vracel k řízení a vozil zákazníky Uberu. Střelba začala v sobotu vpodvečer, zhruba v 17.40 hodin. První obětí se stala pětadvacetiletá Tiana Carruthersová,1 která právě se skupinou pěti dětí včetně své malé dcery přecházela parkoviště, když před ní zastavil stříbrný Chevrolet Equinox s Daltonem za volantem. Řidič stáhl okýnko a zeptal se jí, jestli se náhodou nejmenuje Maisie (Dalton zrovna kroužil kolem a snažil se vyzvednout jistou Maisii). „Ne, to nejsem já,“ odpověděla Carruthersová. Něco se jí na řidiči nezdálo, a tak radši zakřičela na děti, aby utekly. Dalton začal odjíždět, pak však auto náhle otočil a vyrazil přímo proti vyděšené Carruthersové. Vytáhl poloautomatickou 9mm pistoli Glock a minimálně desetkrát ženu střelil. Kulky ji zasáhly do rukou a nohou, poslední uvízla v ledvině. Carruthersová přežila jen zázrakem. Pokud můžeme soudit, až do toho dne byl Dalton obyčejný chlapík jako každý jiný. Sousedé ho popisují jako „trochu zvláštního a neohrabaného“, ale jinak celkem společenského. Pracoval jako likvidátor pro jednu místní pojišťovnu. Byl bezmála dvacet let ženatý a měl dvě děti, patnáctiletého syna a desetiletou dceru. Řidičem Uberu se stal 25. ledna 2016, sotva měsíc před střelbou.2 Prý si chtěl něco přivydělat, aby mohl vzít rodinu do Disney Worldu. Před onou tragickou událostí odjezdil u Uberu přes sto jízd a od cestujících obdržel solidní hodnocení: v průměru 4,73 hvězdičky z maximálních pěti. 4. Na koho to padne?
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251494